Gucky dřepěl na břehu a sledoval vodní hladinu. Občas si ohmatal nohy nebo břicho - opravdu tloustl. Tloustl dokon¬ce neuvěřitelně rychle.
Vzdychl a popřemýšlel, která z Bullyho nadávek by nyní asi nejlíp seděla na jeho situaci.
Ras ležel o pár metrů dál v paprscích zapadajícího slun¬ce a spal. I on zlenivěl. Také tloustl, ale občas pocítil ne¬příjemnou křeč v žaludeční krajině. Připomínala hlad, ale byl sytý. Nedokázal by spolknout ani sousto.
„Copak ta Sklizňová loď nikdy nepřiletí?" zabručel Ras a převalil se na druhý bok. „Už to dlouho nevydržím."
Gucky, který se právě telepaticky bavil s Betty Toufryovou, zavrtěl hlavou.
„To nikdo neví. Musíme prostě čekat, i kdybysme měli prasknout."
„Tobě se to brzy stane," flegmaticky zamumlal Tako. „Až tě uvidí malá Betty..."
„No a...?"
Ras ukázal nahoru po řece.
„Rád bych věděl, proč ti dva vědci netloustli. Možná se jejich tělo bránilo nejhoršímu."
Gucky pokrčil rameny.