hadi zacatek

Vše začalo už v polovině 18. století, kdy chudobný italský švec Armani DiGucci ze sicilské vesničky Corleone pro nedostatek kvalitního obuvnického materiálu (známá tzv. "palermská gumovo-koženková krize" 1738-1802) použil při výrobě botiček pro svého v té době šestiletého (*někdy mezi 1732-1796) synka poprvé v historii hadí kožešinu. Mrtvého hada nalezl na své zahrádce "nedaleko králičího kotce", jak událost popsal místní kronikář (".non lontano il coniglio in privato"). Boty přežily jak otce tak i syna, tak i jeho syna a syna jeho syna. No prostě vydržely dlouho, čehož si samozřejmě okamžitě povšimla průmyslová výroba, a díky tomu začal systematický výlov hadů. Po skončení palermské krize však zájem o hady poklesl,neboť se výroba vrátila ke svým tradičním a levnějším materiálům (guma a koženka, tzv. Saigonský typ).
Hadi však ani potom neměli pokoj a to především díky prohlubujícímu se náboženskému fanatismu tehdejší západní Evropy. Had byl v době všeobecné krize označen za původce prvotního hříchu (ta blamáž s jabkem) a některé radikální odnože církve svaté se dokonce pokoušely dokázat, že Ábel nebyl usmrcen Kainem, nýbrž uškrcen hadem. Nakonec se jim to ale nepovedlo, protože si některý z osvícených kněží naštěstí povšiml, že had nemá ruce. Ne všichni věřící se však s rozhodnutím Svaté stolice hodlali smířit a začali hady vybíjet tajně a rafinovaně, což trvá až do dnešních dnů. Toto závažné obvinění mohu dokázat.