Když se Gucky probudil,

nestalo se to náhodou. Proti jeho podvědomí neustále útočily impulzy a rušily klid jeho spán¬ku. Konečně pochopil, že je volán.
Gucky! Hlas se! Tady Betty!
Myšob se zvedl. Vedle něj odpočívali Ras a Tako. Oba pevně spali a o ničem nevěděli - nebyli telepati jako on.
„Copak je? Já jsem spal!"
„Poslouchej, Gucky. Sklizňová loď je tady a dostala se na oběžnou dráhu kolem planety. Nic nevidíme, protože jsme moc daleko. Jsme odkázáni na zaměřovači přístroje. Teď je na denní straně a zdržuje se tam. Asi už začala sklízet."
„Mrknem se na to."
„Ale opatrně. Nesmí si vás všimnout."
„Proč vlastně ne?" stěžoval si Gucky. „Robot, kterej tu loď řídí, přece musí počítat, že tady narazí na nějakou civiliza¬ci. Myslím, že by se nic nestalo, kdyby nás objevil."