Netušil, jak je blízko pravdě.
„Nesmysl," odporoval Gucky, jenomže v tu chvíli ho Bet¬ty Toufryová zarazila. I podle Rhodana byl Takův názor vel¬mi pravděpodobný. „Ale možný je všecko."
„Jistě," vysvětloval mu Japonec. „Něco podobného se před sto lety používalo na Zemi při sklizni kávových zrn. Zralá zrnka byla elektrizována a pak vybírána pomocí spe¬ciálních sběracích strojů. Proč by vymřelé ještěrky nemohly mít stejný nápad?"
Sklizňová loď se mezitím trochu vzdálila.
„Nejradši bych skočil na palubu a podíval se, jak to tam vlastně funguje."
„Brzy k tomu budeš mít příležitost," odvětil Ras. „A - upřímně řečeno - já po tom zas tak moc netoužím."
„Ale já jo! Já už nechci bejt tlustej !"
Rabotax III materializoval přesně na předem vypočítaném místě.
Opatrně a obezřele se blížil ke sluneční soustavě, jejíž dru¬há planeta byla pro loď zajímavá.
Rabotax neznal emoce, ale byl zkonstruován tak, aby mohl samostatně uvažovat, pokud se situace v souvislosti s jeho pány a vládci nějakým způsobem měnila. Rabotax právě přemítal, proč asi musel tak dlouho nečinně čekat ve velkém kosmu.
Pokud se Pánové naučili živit bez jeho pomoci, bylo by nyní nelogické ho zaměstnávat. Ovšem na druhou stranu bylo zase nelogické, že tak dlouho setrvával v nečinnosti. Zatím nenašel uspokojivou odpověď.