Jejich ocas může být dlouhý a ten-
ký nebo krátký a výrazně odlišený od tru-
pu. Horní strana těla je většinou pestřejší
než strana spodní. Mnoho druhů má ná-
padné varovné zbarvení, kresba na hřbetě
jiných druhů má účel maskovací.
Největší rozdíly mezi příslušníky řádu ha-
dů nacházíme v oblasti hlavy. Hadí hlavu
tvoří četné kosti, jež jsou zvláště v oblasti
horního patra výjimečně pohyblivé. Spod-
ní čelisti se dokonce mohou "vymknout"
z kloubů. Takovým způsobem mohou hadi
značně rozšířit svou ústní dutinu při poly-
kání kořisti. Kromě toho mohou posuno-
vat jednotlivé čelisti směrem dopředu.
Četné zuby, často ostré jako jehly a za-
hnuté zpět, přidržují kořist a pomáhají při
polykání posunovat ji do jícnu. Zuby ne-
jsou jen na čelistech, ale i na horní patro-
vé kosti.Samotné zuby bývají vyvinuty velmi růz-
ně, příkladem mohou být zuby jedové. Po-
drobněji je popisujeme na str. 260.
Jed neslouží jen k ochromení nebo usmr-
cení kořisti, ale zlepšuje i její stravitel-
nost. Hadi požírají veliká sousta, trávení
kořisti trvá poměrně dlouho, a proto přijí-
mají potravu velice nepravidelně. Mnoho
druhů může žít bez potravy dlouhou dobu,
někdy i několik měsíců.