„Výborně,"

řekl nahlas, aby mu druzí dva rozuměli. „Při¬stáli jsme dobře. Tako visel na stromě jako zralá švestka. Cítíme se fajn a jsme sytý. Kdy přiletí ta loď?" .
Chvíli naslouchal, pak se zatvářil smutně a jeho hlodák zmizel. Potom znovu přikývl a udiveně se zadíval na své dva druhy.
„Rozkaz od Rhodana," ukojil jejich pochopitelnou zvěda¬vost. „Mám šetřit síly. Hm, rozumíte tomu?"
„Pravděpodobně na tu odtučňovací kůru," zlomyslně.po¬dotkl Tako.
„Rozkaz je rozkaz," konstatoval Gucky. „Jsem zvědavej, jak se nám tady bude spát..."
Mlčeli a dívali se na hvězdné nebe. Azgos zapadl za ob¬zor, rychle se setmělo.
„Nádhera," poznamenal Ras Čubaj. Byl vlastně jediný, kdo se pořád ještě cítil spojen s přírodou a uměl proto vychutnat noc pod širákem. Gucky a Tako byli sice svým způ¬sobem poznamenáni civilizací, ale mlčky přikývli. Pak ulehli těsně k sobě a snažili se usnout.