Gucky

se uprostřed noci probudil. Zvláštní pocit mu říkal, že něco nesouhlasí, a teprve pak si všiml, že mu z chlupů kape voda.
Pršelo.
Pár minut trvalo, než se ve tmě rozkoukal. Ras a Tako spa¬li. Déšť jim očividně nevadil. Pořád ještě bylo teplo. Při tomhle počasí se muselo mechu dařit jako plevelu.
„Nechali Azgolani na planetě aspoň nějaký stany?" za¬myslel se Gucky, ale jenom si to myslel, aby své druhy ne¬probudil. „Možná bych se měl porozhlídnout."
Věděl, na kterém kontinentu přistáli. K opuštěnému měs¬tu to bylo asi dva tisíce kilometrů. Věděl, že je určitě neob¬jeví hned po prvním skoku, ale nevadilo mu to.
Soustředil se na přibližný směr a dematerializoval. Když se znovu rozhlédl, stál uprostřed rozlehlé roviny ve vyso¬ké trávě. Dva další skoky ho přenesly k moři a pak už bylo snadné najít město.
Civilizace Azgolanů se propadla o dvě stě let zpátky. To¬hle byla civilizace parních strojů, ale našly se tu také elek¬třina, plachetnice a dokonce nějaké letouny. Gucky se do¬cela podivoval, že ještě svítí pouliční osvětlení.