„Chceš, abych ti pomohl?"
Gucky zíral na světelné reflexy.
„Ty bys to uměl? Aniž... bys mi uškodil?"
„Následuj tlumočníka, on tě povede," zněla prostá odpo¬věď. „A - ničeho se neobávej."
Gucky se ničeho nebál. Pokud existovala nějaká lepší me¬toda, jak se zbavit přebytečného tuku, byl spokojen. Pocho¬dování nebylo jeho silnou stránkou.
Následoval malého robota na záď lodi do místnosti, kte¬rá připomínala koupelnu. Ve stropě zely malé otvory jako u sprchy. Podlaha byla tvořena roštem. Gucky neviděl, co je pod ním.
O dvě vteřiny později stál pod vlažným proudem vzdu¬chu.
„Za hodinu," řekl Rabotax, „budeš vypadat jako dříve."
Sklizňová loď nerušené proplula zábranami mezihvězdné pevnosti Arkonu. Mocné automatické zbraně i jejich velite¬lé zůstávali pasivní, protože Atlan se postaral, aby byla Sklizňová loď považována za přítele.
Rabotax si hned všiml, že letí do obydlené soustavy, ale to ho příliš nezajímalo. Řídil se rozkazy.
SIRIUS ho následovala v mírném odstupu. Rhodan napja¬tě sledoval každičký pohyb vesmírného kolosu. Betty se¬děla vedle něj. Na čele jí vyvstaly vrásky, které neprozrazovaly starosti, ale přece jen jistou nervozitu.
„Gucky se chová velmi podezřele," tvrdila. „Najednou za¬stínil své myšlenky, což nikdy předtím neudělal. Jako by před námi něco tajil."