Claudrin to nevěděl jistě, ale podle všeho nebyli Pozemš¬ťané jediní, kdo objevil Mechanicu.
Nebo že by byl kurz vřetenovité lodi čistě náhodný?
Tolik náhod najednou se nemohlo stát.
Claudrin se tedy rozhodl, že Rhodanovi o tom setkání poví. Možná, že by se kurz cizí lodi dal ještě zpovzdálí sledo¬vat.
„Nebudete mi věřit," řekl Gucky a zatvářil se přitom roz¬pačitě, „ale mám hlad."
Ras a Tako seděli před ním na holé kovové podlaze. Af¬ričan bez přemýšlení přikývl.
„Budeš se divit - ale já taky. I když si myslím, že naše těla s uloženým tukem pár týdnů vystačí."
„Možná, ale co můj žaludek?" odporoval Gucky. „Třeba ale už ani žádnej nemám."
„Malé zmenšení mu nemůže uškodit," usmál se Tako. „Protože jsi vegetarián, ta dieta ti půjde lip než nám."
„To není dieta, ale hladomor," bránil se Gucky. „Nejdřív nás vykrmujou a teď zas upínej opak. Rád bych věděl, kdy už budeme konečně na Arkonu."
Od změny kurzu Sklizňové lodi mezitím uplynuly celé dva dny. Prováděla pravidelné transice. Občasné telepatické spojení s Betty Toufryovou trojici teleporterů prozrazo¬valo, jaké pokroky ve směru k Arkonu provádějí.
Zatím vše probíhalo podle plánu.
Gucky se protáhl.
„Už mám toho válení dost. Prohlídnu si tu kocábku."
Ras měl určité pochybnosti.
„Co když robot nebude souhlasit? Nechceš se ho nejdřív zeptat?"
„Proč? Však on se ozve, kdyby se mu něco nelíbilo. Mož¬ná, že najdu něco k jídlu."