„Maximálně tak motorový olej," skepticky poznamenal Tako.
Gucky teleportoval a zmizel. Materializoval venku na chodbě a zahájil obchůzku. Prohlížel si zařízení lodi a do¬spěl až do velikého sálu s nízkým stropem. Přesně uprostřed sálu objevil kulatou, uzavřenou poklici nebo víko, které vy¬padalo jako kryt šachty.
Což pochopitelně probudilo myšobovu neobyčejnou zvě¬davost.
Napjal telekinetické síly a otevřel vstup.
Pak se podíval dolů.
Do nosu ho udeřil nasládlý pach. Dole pod ním se poma¬lu houpala bezbarvá kaše, osvětlená ze všech stran reflek¬tory. Samotná vůně byla natolik sytá, že Gucky rázem za¬pomněl na svůj hlad. Vytušil; že dole jsou výtrusy špekového mechu v tekutém stavu, které mohou být kdykoliv rozptý¬leny ve vzduchu a vdechovány.
Gucky si v duchu pomyslel, jak obrovskou hodnotu pro lidstvo bude tahle loď jednou mít. Na jak dlouho by asi sta¬čil sud takové kaše pro posádku kosmické lodi? Intergalak¬tické lety dosud vždy přinášely problémy se stravováním. Tohle by mohlo být řešení.
Gucky zavřel víko a pokračoval v obchůzce.