Jefe Claudrin si poposedl a zamračeně sledoval monitor.
Zjistil, že to není hvězda. Muselo se jednat o kosmické tě¬leso, s jehož drahou musela dříve nebo později IRONDUKE kolidovat. Ukázalo se, že to je loď, a že nemá obvyklý kulovitý, nýbrž vřetenovitý tvar.
Kosmická loď?
Tady v bezhvězdné pustině vesmíru mezi málo známými galaxiemi?
Claudrin začínal chápat, že se octl na prahu objevu, jehož dosah může být obrovský. Rychlost cizí lodi se pohybova¬la nad rychlostí světla. Takže lineární pohon!
Kdo jej znal a ovládal kromě Pozemšťanů a Druufů? Jaký pilot seděl v lodi? Jak vypadal?
Plukovník Claudrin si otřel pot z čela a klesl zpátky do křesla. Přemýšlel, jestli má nějak reagovat. Každopádně by to měl hlásit Rhodanovi. Jenže úkol záchrany Arkonu II byl prvořadý. Kromě toho se vřetenovitá loď začala nyní vzda¬lovat. Zřejmě už zaznamenala blížící se kulovitou loď a chtěla se stáhnout do bezpečí.
Jefe Claudrin si povzdechl.
Takhle člověk propásne životní šanci! Jenom proto, že musí poslouchat původní rozkaz.
Cizí loď se ztratila stejně rychle jako se objevila. Zmize¬la. v nicotě a Claudrin neměl čas ani možnost ji pronásle¬dovat. Loď se mu ztratila z očí a zanechala po sobě řadu ne¬vyslovených otázek.
Zůstalo umírající slunce Outside a stále rychleji se blíži¬lo.
O dvě hodiny později kroužil Jefe Claudrin kolem sousta¬vy rudého slunce. IRONDUKE čekala na rozkaz. Její hypervysílačka byla na příjmu.