„Mírně přeháníš," bránil se Rhodan. „Budete se divit, jak rychle se vám vrátí vaše štíhlá linie, až přiletíte na Arkon II."
„He?" hlesl Gucky. „Betty asi špatně tlumočí, ne?"
„Nikoliv," uklidňoval ho Rhodan. „Sejdeme se na Arkonu. Jakmile vám řeknu, odeberete se na palubu Sklizňové lodi. Uděláte to ještě předtím, než vyzkoušíme, jestli bude poslouchat naši novou naváděcí vysílačku. Může tedy do¬jít k nepříjemným překvapením."
„Já jsem na překvapení moc tlustej," odporoval Gucky. „A na jednu věc nezapomínej, Perry. Ještě dvacet kilo a už ne¬budeme moct teleportovat."
Rhodan zmlkl.
Na tohle nepomyslel. Vlastní váha teleportera nikdy nic neznamenala, ovšem psychické zatížení ano. Neustálé tloustnutí představovalo určitý stupeň psychického zatíže¬ní. K teleportačnímu skoku bylo zapotřebí plné soustředě¬nosti. Gucky měl pravdu.
„Dva dny vydržíte. Pak už budeme znát dost. Myslíš, že to půjde?"
„Dva dny? No dobře, zkusíme to."
„Zdržujte se na sklizeném území," poradil nakonec Rho¬dan. „Možná, že pak dokonce dostanete hlad."
„Hlad?" rozčiloval se Gucky. „Já už v životě nikdy nebu¬du jíst!"
„Hm," opáčil Rhodan, „rád ti to připomenu, až tě zase na¬čapám v zeleninovém skladu lodi."
Gucky na to nic neříkal. Jeho myšlenkové impulzy pokor¬ně ztichly.