Sotva se to stalo,

praskla jedna z pojistek vysílačky a zá¬roveň se propálilo několik nezbytně nutných součástek, pro které se na lodi nenašly náhradní. Technici si zoufali, ale nedalo se nic dělat. Vysílačka musela být opravena na Zemi.
Na to však nezbýval čas.
A nejenom to.
Sklizňová loď vůbec nereagovala na přijatý rozkaz. Klidně, jako by se nic nedělo, pokračovala ve sklizni výtrusů špekového mechu.
Gucky!
Myšob přeslechl telepatické vysílání Betty Toufryové.
Rase a Taká nechal ve strojovně, když oddělil spojení stro¬jovny s velínem. Pak se vydal na inspekci chodeb, až se do¬stal na záď lodi do kruhovité místnosti. Teleportoval za oce¬lovou stěnu, která ji rozdělovala na dvě poloviny, a pak už si byl jist, že stojí ve velínu lodi.
Kovový blok nereagoval. Gucky si ho vyčkávavě, opatr¬ně prohlížel. Pokud tohle bylo srdce robota, pak to na něm nebylo nijak vidět. Jeho součástky se ukrývaly za kovovým pláštěm. Ovšem přece jen existovala možnost, jak prozkou¬mat útroby stroje.
Telekineze!
Jeho psychické síly dokázaly ohmatávat materii stejně dobře jako prsty. Získal tak plastický obrázek toho, co se ukrývá za neprůhlednou stěnou.
Domněnka se potvrdila!
Stál před centrem lodi.
Gucky! znovu se ozvala Betty Toufryová z vesmíru. . „Co je?"
„Loď nereaguje na náš vysílací impulz. Musíš ochromit pohonné agregáty, aby nemohla uniknout."
„A kruci!" ulevil si Gucky. „Takže vysílačka selhala?"
„Spoléháme na tebe!"