„Rozumím - díky!" A ještě dodal: „Prosím, nevyrušujte, pokusím se navázat kontakt s robotem."
Betty zmlkla.
Gucky se zahleděl na ocelový kolos. Tohle byl bezpochy¬by on. Centrální robot lodi. Ale jak se s ním dorozumět? Ro¬zuměl ten robot nějaké řeči? Uměl číst myšlenky? Nebo re¬agoval pouze na elektronické impulzy?
Vtom ho zaplavila vlna myšlenek.
Gucky - rychle! Pomoz nám! Stroje...
To byl Ras! Musel se nacházet v nějakém nebezpečí, ovšem proč tedy neteleportoval? Nemohl snad?
Gucky se vzpamatoval, soustředil se a skočil zpátky do místnosti, kde zanechal své dva druhy. Sotva materializo¬val, hned mu došlo, že tam něco nesouhlasí. Najednou byl hrozně unavený a chtěl si lehnout. Jenom, s námahou po¬znával Rase, který ležel na podlaze opodál. V koutě ležel Tako a nehýbal se.
Gucky cítil, jak mu ochromuje mozek. Nechápal to. Narkotické paprsky? Paralyzátor?
Gucky se už nedokázal hýbat, ale vědomí neztratil. Do¬konce mohl otevřít oči, ale neotočil hlavu. Díval se na Rase, , ale Afričan se nehýbal. Ležel tam jako mrtvý.
Robot je přelstil a zneškodnil. A jelikož nefungovala Rhodanova vysílačka, byli ztraceni...
Haló, Betty!