„Ne," řekl Rhodan a zavrtěl hlavou. „To by bylo příliš ris¬kantní. Robot si zvykl na jejich přítomnost. Nevíme jak by se cítil, kdyby byl svobodný. Není to robot v našem slova smyslu. Jsem přesvědčen, že dokáže samostatně uvažovat. Kromě toho našim teleporterům neuškodí, když ještě chví¬li zůstanou na lodi a zahájí odtučňovací kúru. Až dostanou hlad, ozvou se sami."
„Hm, škoda," zklamaně zamumlal Bully.
„Co je škoda?" divil se Rhodan.
Bully vzdychl a pokrčil rameny.
„Rád bych teď toho nafoukanýho myšoba viděl - musí připomínat míč."
„Ano?" podivil se Rhodan. „Gucky se obětuje, bojuje, a ty se mu chceš posmívat?"
Bully zafuněl.
„Posmívat? To jsem přece nikdy neřekl. Ale chci ho vi¬dět."
„Uvidíš ho včas," usmál se Rhodan. „Za šest dnů zase to¬lik nezhubne. To udělá teprve až si ho vezme na paškál Manoli."
Pak se obrátil k Betty Toufryové a požádal ji o spojení s Guckym. Kontakt byl okamžitě navázán.
„Jak se daří, prcku?"
„Výborně," oznamoval myšob. „Cítíme se fajn. Rabotax je príma!"