O něco později

byl znovu napaden, tentokrát však niko¬liv nad planetou, ale přímo ve vesmíru. Útočníci tehdy ne¬byli organickými bytostmi. Byli to roboti a proto na ně narkotické dělo nezapůsobilo.
Střetnutí skončilo kompromisem. Rabotax musel slíbit, že se v této části Galaxie už nikdy neobjeví...
Rabotax na tuto událost velmi rád vzpomínal, protože si pohrával s myšlenkou, že by se také osamostatnil, jako ty lodě, které ho napadly. Ovšem pokaždé mu v takovém roz¬hodnutí zabránily zákony. Zákony musel poslouchat.
A teď.
Otřes prostoru.
Někdo pronikl do lodi, dokonce z jiné dimenze. Rabotax si to nedokázal vysvětlit, ale jednal automaticky a tudíž bleskově. Nejdříve se musel bránit, až pak mohl přemýš¬let, co se vlastně stalo.
Narkotická děla vyklouzla nad povrch lodi a namířila proti hvězdám. Neměla žádný cíl. Okolní prostor byl prázdný. Nikde žádná cizí loď.
Uvnitř lodi se automaticky uzavíraly přepážky, aby se ve¬třelec nedostal dál. Rabotax však věděl, že toto opatření bude nesmyslné, protože pokud se vetřelec umí pohybovat pátou dimenzí, ocelové dveře pro něj nebudou znamenat nic.
A pak přišlo nouzové volání ze zbraňové centrály.
Znělo jednoduše: „Neznámá síla ochromila zbraně."
Rabotax pochopil, že má co dělat s protivníkem, který má navrch.