Sklizňová loď pracovala zhruba tři dny a naplnila sklady do poloviny. Proces sklizně zabral nakonec méně času, než Rhodan předpokládal. Mech odumíral všude tam, kde se sklízelo, a neprodukoval žádné nové výtrusy.
Loď zatím nepojala podezření. Speciální vysílačka Pozemšťanů byla připravena k akci. Všichni doufali, že Skliz¬ňová loď bude její impulzy poslouchat.
Výsledky poslední porady před akcí byly sděleny i Betty Toufryové a přes ni Gucky mu.
„Jak se cítíš, Gucky? Co dělají ostatní?"
„Neptej se, vážím několik tun," tragicky opáčil myšob.
„Přeháníš!"
„Dva metráky určitě," ujišťoval Gucky. „Tako stejně. Ras už váží nejmíň tři. Vypadá jako čokoládovej pudink, kterej vyklouzl z misky na podlahu."
„Doktor Manoli se o vás postará," sliboval Rhodan a nevěděl přitom, jestli se má tvářit vážně nebo vesele. Neuměl si před¬stavit, jak může vypadat tlustý Gucky. „Brzy jdete do akce."
„Akce? Fajn, kdy skočíme? Nebo můžu sám..."
„Nikdo nebude skákat sám!" přerušil ho Rhodan. „Sko¬číte společně, ale teprve až vám řeknu. Sklizňová loď ne¬smí být poplašena. Kdyby použila narkotická děla, může¬me to sbalit. A vy taky."