„Ano, pane. Mám ho přepojit?"
„Jistě, co jiného... Pospěšte si!"
Claudrin zůstával v klidu v křesle a čekal, až spojař naváže kontakt. Pak se na monitoru objevila Rhodanova pří¬větivá tvář.
„Nějaké novinky, plukovníku?"
„Všecko v pořádku, pane," zaduněl Claudrinův mocný hlas. „Vyčkáváme."
„S tím je nyní konec," odpověděl Rhodan. „Vyřaďte cen¬trálu na Mechanice z provozu, přesně podle domluveného plánu."
„Smím v případě potřeby užít násilí, pane?"
„Dokonce budete muset, plukovníku. Nikoho nezabijete. Na Mechanice není ani jedna živá bytost. Sklizňovou loď máme pod kontrolou, ale musí být zabráněno tomu, aby dostávala rozkazy ze své centrály.
Jenom tak budeme mít zaručeno, že bude poslouchat je¬nom nás. Je to jasné?"
„Zcela, pane! Kdy mám zahájit útok?"
„Okamžitě! Čekám hlášení o splnění rozkazu nejpozději do pěti hodin!"
„Můžete se na nás spolehnout, pane."
„Já vím," přikývl Rhodan a pak jeho tvář zmizela z obra¬zovky.
Claudrin ještě chvíli zíral na prázdný monitor, pak přeru¬šil spojení s centrálou a zapnul palubní interkom, aby svým mužům vyhlásil poplach. Osud centrály na Mechanice byl zpečetěn.
Století nebo tisíciletí - možná ještě déle - nezaměřily pří¬stroje žádnou cizí loď. Ve skále za zaměřovacím robotem odpočívala baterie narkotických děl. Pracovala zcela nezávisle na ostatních velitelských místech a nebyla odkázána na rozkazy centrály.
Zaměřovači robot jako by se probudil z dlouhého spánku, když se na obzoru objevila loď a nabrala kurz do skal.
Mašinérie se rázem probrala k životu. Stroje se rozhýbaly.
IRONDUKE už dávno zmizela mezi vrcholky, když se otevřel svah hory a dělo vyklouzlo ven. Zaměřovači paprs¬ky ohmatávaly okolní prostor a pátraly po cíli.
Pak jej našly.
Panoramatická obrazovka IRONDUKE zcela jasně zrcadlila všechny podrobnosti. Claudrin náhle spatřil zablesknutí vysouvajícího se děla.
Vylézalo ze skály a mířilo vzhůru. Claudrin pochopil, že i když hlaveň nemíří přímo na jeho loď, je velice pravdě¬podobné, že se IRONDUKE octla na dostřel nebo ve sféře vlivu této zbraně.
Reagoval neuvěřitelně rychle.
„Kurz centrála. Přepnout na automatiku!" křikl jeden z vyděšených pilotů.
„Zahajte palbu!" vydal Claudrin rozkaz. „Palte proti dělu!"
Paprsek zasáhl poušť a pískem se hned nato táhla žhavá stopa. Claudrin ji sledoval a pochopil, že je zachrání jenom náhoda, protože už cítil neskutečnou únavu.