Gekončík

Je kolem 25 cm dlouhý. Jeho robustní tělo je zbarveno žlutě az okrově s množstvým kakaově hnědých skvrn. Má buclatý a poměrně krátký ocas.
Terárium:
Pro skupinu 1,3 postačuje terárium o rozměrech 50x50x40 cm, podklad tvoří písek. Několik kamenů se silnou větví a miskou na vodu (pozor gekoni neumí plavat, proto miska musí být velmi mělká). Udržujeme teplotu na cca 28 - 30°C. V noci 20 - 24 °C. Zimuje 2 - 3 měsíce při 20 - 22 °C bez osvětlení s omezeným přísunem potravy (to je dobré pro pro chov).Páření a chovPro chov je vhodná skupina 1,3. V jednom koutě nejčastěji kolem misky je dobré udržovat substrát mirně vlhký. Tam samičky nejčastěji kladou svá vejce. Samičky snáší 5 - 6 krát do roka po dvou vejcích, která zahrabou. Mláďata se líhnou (v inkubátoru) při teplotě 30°C za 50 - 60 dní (dle teploty za 33 -65 dní). Při vyšších teplotách se zpravidla klíhnou samci a při nižších samice. Dospívají v přibližne v 10 - 12 měsících.

cervena uzovka

Páření

Páření probíhá zpravidla ihned po zimování. Po dvou měsících snáší samice 8 -20 vajec (občas i 2 snůšky ročně). Inkubační teplota 28 °C. Líhnutí po 63 - 70 dnech dle rozptylu teploty až 51 - 83 dní. Měří cca 28 cm. potravu přijímají obvikle po prvním svlékání.

Poddruhy a mutace

Nominotipický poddruh - zákl. zbarvení šedé až světle šedohnědé
E. g. emoryi - šedý až šedomodrý, případně šedohnědý s hnědými, rezavími nebo tmavě šedými černě lemovanými skvrnami
E. g. rosacea - zářivě žlutavý, světle červený až lehce oranžový s červenou kresbou
Albinotické - bílá téměř bez kresby
Aneritické - normální kresba bez červené barvy
Amelatické - bez černého lemování skvrn

paraziti

Je to opravdu mimořádně úporná záležitost, která postihla i mne, když jsem použil potkany z neprověřeného chovu. Zvítězil jsem nad ní několikanásobnou kombinací výměny substrátu za papírové utěrky, mechanickým vybíráním parazitů z oblasti spodní čelisti a kolem očí, kde jsou šupiny nejhlubší, koupelemi krajty v Orthosanu, postřikem 1% Arpalitem terária i krajty a nakonec preventivní desinfekcí substrátu Hypermanganem. Divím se nejvíc tomu, že to krajta všechno přežila, i když se špatně svlékla zřejmě kvůli suchu a aplikaci Arpalitu. S parazity jsme bojovali dva měsíce, protože bylo třeba důsledně přetnout generační cyklus vývoje vajíček, která parazité nakladou do substrátu.

Parazité

Podkožní parazité (mites) - nejčastěji k nim krajta přijde od kořisti s pochybným původem, např. odchytem volně žijících zvířat, ale i z venkovských chovů. Lehce se také může stát, že si krajtu jako nový přírůstek do rodiny s těmito parazity už přinesete. Pokud už máte jiné hady, lehce a velmi snadno si můžete zamořit celý chov! Z tohoto důvodu byste krajtu měli držet po určitou (nejméně dva měsíce) dobu v karanténě, která představuje především důsledné oddělení od stávajícího chovu pokud možno i v jiné místnosti s důsledným oddělováním manipulace s ní a dalšími plazy.

Zacatek pouzivani hadu v odevnictvy

Vše začalo už v polovině 18. století, kdy chudobný italský švec Armani DiGucci ze sicilské vesničky Corleone pro nedostatek kvalitního obuvnického materiálu (známá tzv. "palermská gumovo-koženková krize" 1738-1802) použil při výrobě botiček pro svého v té době šestiletého (*někdy mezi 1732-1796) synka poprvé v historii hadí kožešinu. Mrtvého hada nalezl na své zahrádce "nedaleko králičího kotce", jak událost popsal místní kronikář. Boty vydržely dlouho, čehož si samozřejmě okamžitě povšimla průmyslová výroba, a díky tomu začal systematický výlov hadů. Po skončení palermské krize však zájem o hady poklesl,neboť se výroba vrátila ke svým tradičním a levnějším materiálům.

Slepýs

většinou nemají končetiny. Žijí v Evropě, Severní Africe, Americe a Asii. Patří k nim 80 druhů. Jako terarijní zvíře se často chová blavor žlutý Ophisaurus apodus z jihovýchodní Evropy. Dorůstá délky přes 1 metr.
Známý je i náš slepýš křehký Anguis fragilis, který je vejcoživorodý. Pohybuje se plazením jako hadi, ale není tak mrštný. Někteří samci mají nádherné blankytně modré skvrny na bocích. Samice jsou tmavší a mívají na hřbetě a na bocích podélné tmavé pruhy. U nás se běžně vyskytují v lesích na pasekách, v křovinatých stráních i na loukách. Slepýši žijí skrytě, přes den se ukrývají pod kameny, v pařezech, pod listím a teprve za soumraku vylézají ven. Objevují se zejména po dešti, kdy na zemi pátrají po dešťovkách a slimácích. Také březí samičky lze zastihnout při slunění. Samice mohou mít až 15 mláďat, výjimečně i více. V případě nebezpečí slepýš může odlomit část ocasu, který se po čase částečně regeneruje.

Krahta kralovska

Krajta královská je malá krajta, dorùstá prùmìrné délky 120 - 200 cm. Její způsob obrany spočívá ve stočení do pevné koule, v jejímž středu ukrývá hlavu. Odtud plyne i jeho anglické pojmenování Ball python-kulová krajta. Tělo je mohutné, u větších krajt mùže být v nejsilnìjší části těla 10- 15 cm tlusté. Úzká, oválná hlava je zřetelně oddělena krkem od těla. Na hlavì má zvláštní termoreceptory, jamky umístìné na první labiální šupznì na obou stranách horní čelisti. Ocas je relativnì krátký.

Hroznys kralovsky 2

Zbarvení hroznýšů královských sahá od červenohnědé přes červenošedou, až po žlutavé, oranžové, nebo tmavohnědé odstíny. Kresba na zádech je tvořena tmavými a světlými skvrnami, které mohou mít směrem k ocasu barvu oranžovo-červenou. Od špičky tlamy až ke krku se táhne tmavý pruh, na břišní straně je zbarvení tmavě krémové. Hroznýši královskému se hodně podobají dva endemičtí madagaskarští hroznýši rodu.

Kdo jsou hadi?

Hadi jsou vývojově nejmladší skupinou plazů. Naší planetu obývají už od konce druhohor. Hadi bezprostředně navazují na ještěry. Tvoří podřád řádu šupinatí. Tělo je pokryté šupinami. Hadi nemají schopnost vytvářet si tělesnou teplotu a jsou závislí na teplotě okolí. Dorůstají do délky od několikacentimetrů až devíti metrovů. Hadi nemají končetiny.