Určení pohlavi

U dospělých želv lze pohlaví rozlišit vizuálně,
někdy to jde i u semiadultních jedinců.
- většina samců má silnější a delší ocas než samice,
kloaka je blíž špičce ocasu.
- Řada želv má na předních nohou jeden nebo
několik delších drápů, používaných při
páření.
- U mnoha želv má samička vyklenutější, méně
hranatý karapax. Sameček mívá u zadečku
více vroubkovaný plastron, zatímco
u samičky bývá hladký. Toto rozlišení slouží
k lepšímu uchopení při páření.
- U řady druhů je samička větší a těžší. Samečci
mohou mít větší hlavu.
- Krunýře mají různou barvu a strukturu podle
pohlaví.

Suchozemské želvy

Rozšíření
Přibližně 220 druhů v 75 rodech obývá nejrůznější
biotopy tropických, subtropických
i mírných podnebních pásem.
Základní podmínky chovu
Typ terária se liší podle druhu želvy a je popsán
u každého druhu nebo skupiny. Všechny
želvy jsou však citlivé na průvan. Řadu
druhů z mírného pásma (Severní Amerika)
můžete chovat ve venkovním teráriu, nesmíte
je tam však přenést příliš brzy. I ve venkovním
teráriu však musí být jeden teplý závětrný
přístřešek.
Želvy z USA, Evropy a severní Afriky můžete
po celý rok chovat ve skleníku nebo zimní
zahradě.
Želvy chycené ve volné přírodě jsou pověstné
množstvím vnitřních parazitů. Želva může
vypadat navenek zdravě, ale přitom přená-

šet škodlivé měňavky (Entamoeba invadens).
Ještěry zabíjí tato měňavka během několika
týdnů.
Z tohoto důvodu chovejte takovéto jedince
po šest měsíců v karanténě, nechtě je vyšetřit
na nákazu měňavkami a před přidáním
k ostatním je příslušně ošetřete. Preventivně
podávejte metronidazol (50-75 mg/kg, podávat
orálně po 10 dní).

Želvy

Řád Testudinata, želvy
Tento řád plazů má krunýř pokrývající téměř
celé tělo a dělící se na hřbetní štít (karapax)
a břišní štít (plastron).
Obě části krunýře mají kostěnou kostru po-
Mláďata vodních želv (toto je Graptemys kohni) jsou vůbec
nejprodávanějšími plazy.
Samečci želv mají širší a delší ocas než samičky. U želvy
amnoinské Cuora amboinensis/e kořen ocasu ztluštěný.
krytou vrstvou rohoviny. Krunýř je součástí
kostry, protože je přirostlý k obratlům a žebrům.
Želvy s měkkým krunýřem nemají vrstvu
rohoviny, je však obtížné je chovat. Všechny
přečnívající části těla mohou zatáhnout
do krunýře. Želvy jsou jedinými obratlovci,
u nichž jsou lopatky uvnitř žeberního koše.
Tlama je zobákovitá, s ostrými kostěnými hranami.
Čelisti želv jsou pokryty rohovitou pochvou
a jsou buď velice ostré (u masožravých druhů),
nebo pilovité (býložraví).
Nejčastěji chovanými želvami je podřád želv
skrytohrdlých (Cryptodira), zahrnující 10 čeledí.
Tyto želvy v nebezpečí vtahují hlavu do
krunýře. Nejdůležitější čeledi jsou Testudinidae
- želvovití suchozemští, Emydidae - želvovití
voďní a Chelydridae - kajmankovití.
Skrytohlavé želvy (Pleurodira) tvoří 2 podčeledi,
které v nebezpečí zatahují krk do krunýře
stranou, takže hlava pak leží před tělem
napříč mezi předníma nohama. V zajetí se
občas chovají rody Emydura, Pelusios a Pelomedusa.

Manipulace

S těmito plachými hady manipulujte co nejméně.
Pokud je vezmete do ruky, budou se
kroutit a kousat, jejich kousnutí však stěží
zaznamenáte.
Nerodia spp.
Rod Nerodia (Severní Amerika) tvoří vodní
užovky s podobným způsobem života jako
rod Thamnophis. Živí se rybami, jsou vejcoživorodí,
snadno se chovají. Jsou o něco silnější
než hadi rodu Thamnophis. Oblíbená
Nerodia fasciata dorůstá 90-150 cm. Chovejte
je v poměrně suchém teráriu s velkou vodní
nádobou při teplotě 20-25 °C, pod lampami
o něco vyšší.

Určení pohlaví

Samečci mají ztluštělý kořen ocasu, delší
ocas, menší, ale méně zploštělou hlavu; jsou
štíhlejší a kratší.
Sonda zajede do hemipenisu samečka na 4-6
šupin, 1-2 šupiny znamenají, že jde o samičku.
Páření
Snižte teplotu na 10-15 °C a nechtě hady po
8 týdnů zimovat. Po skončení tohoto období
dejte párek hned k sobě. Hady stimuluje k páření,
pokud žijí v malých skupinkách. Páření
trvá několik hodin. Samička může po dlouhou
dobu uchovávat sperma uvnitř těla.
Thamnophis proximus
254
Kladeni vajec
Všechny užovky rodu Thamnophis jsou
vejcoživorodé. Podle druhu rodí samička
5-30 mláďat (T. proximus), případně až 80
mláďat (T. sirtalis). Březost trvá 2-3 měsíce.
Asi týden před porodem samice přestane přijímat
potravu.
Odchov mláďat
Mláďata odeberte, aby nedocházelo k nehodám
během krmení. Novorozená mláďata měří
asi 20 cm a nejsou silnější než zápalka. Po
několika dnech už mohou žrát žížaly, 2-3 cm
velké rybky, pulce a dobře nakrájené tresčí filé.
Po několika týdnech jim můžete začít dávat
konzervy pro kočky ochucené rybou. Půl
hodiny po krmení mláďata bedlivě pozorujte,
aby se nezačala požírat navzájem. Hadi rodu
Thamnophis rychle rostou a pohlavně dospívají
po 1,5-2 letech.

Potrava

Dvakrát týdně krmte hady živými rybami a ží-
Thamnophis sirtalis parietalis
Thamnophis sirtalis sirtalis
žalami. Někdy žerou i novorozené myši
a kousky hovězího masa. Užovky rodu Thamnophis
se snadno překrmí. Ve volné přírodě
žerou rovněž obojživelníky, scinky, další
ještěry a korýše. Mrtvé ryby ohřívejte na
80 °C, abyste odstranili látku rozkládající vitamin
Bi. Nedostatek tohoto vitaminu způsobuje
nervové poruchy, včetně podivného
kroutivého chování (hadi přepadají dozadu).
Ryby sypejte přípravkem obsahujícím vitamin
BL Pstruzi, sledi, tresky, makrely a štiky látku
rozkládající vitaminy neobsahují.
Ve volné přírodě hadi visí nad vodou a rychlým
pohybem loví proplouvající ryby, případně
plavou ve vodě s otevřenou tlamou. Kořist
často nezabíjejí.

Thamnophis sirtalis sirtalis

Tento druh má na horní čelisti sedm retních štítků.
T. sirtalis infernalis žije na kalifornském pobřeží
a má na bocích řadu červených skvrnek.
Postranní pruh je nezřetelný a vrcholek hlavy
má červenavou barvu.
T. sirtalis parietalis žije na jihu Kanady. Mezi
pruhy na zádech a na boku má červenočerný
šachovnicový vzor, vrcholek hlavy je
olivově zelený.
T. sirtalis similis žije na severní Floridě. Má
žlutý nebo okrový hřbetní pruh a modré postranní
pruhy. Hřbet je zelený, s dvojitou řadou
tmavších skvrn.
T. sirtalis sirtalis má na olivově zelených bocích
žluté pruhy a dvojitou řadu černých
skvrn. Barva je různá, na hřbetě může být
červená. Tento poddruh obývá východ USA
od Iowy až po Missouri.
Základní podmínky chovu
Tito aktivní, semiakvatičtí hadi potřebují dobře
větrané terárium o velikosti min. 100 x 40
x 40 cm. Vyvarujte se průvanu. Udržujte teplotu
20-27 °C, pod lampami až 35 °C. Za slunečného
dne může teplota vystoupit tak vysoko,
že musíte lampy vypnout. V teráriu musí
být jedno suché místo, např. nad podlahovým
vytápěním.
Pokud je terárium vlhké, použijte hygienický
podklad, např. linoleum. V kompostu se daří
klíšťatům, kterými užovky rodu Thamnophis
často trpí. Pokud je celé dno terária vlhké,
dochází ke zjizvení kůže. Do suchého
terária je vhodný podklad ze směsi listovky
a ostrého písku. Nádoba s vodou musí být
velká, není ji však nutno zvlášť ohřívat. Okraj
nádoby musí být nejméně 5 cm nad úrovní
podkladu, aby nebyl mokrý. Sníží se také znečištění
vody, způsobené tím, jak se hadi plazí
do nádoby a z nádoby.
Tito hadi potřebují dostatek větví ke šplhání
a množství úkrytů. Užovky rodu Thamnophis
vyžadují ticho a klid a rády se ukrývají.

THAMNOPHIS SPP.

Tento rod má asi 20 druhů. U začátečníků
jsou tito hadi v oblibě, protože žerou ryby, žížaly
i obojživelníky.
Vzhled a rozšíření
Užovky rodu Thamnophis se vyskytují ve velice
rozmanitých biotopech, v blízkosti vody
a často v blízkosti lidí. Žijí daleko na severu
na Aljašce a v Kanadě, až po sever Jižní Ameriky.
Tito hadi mají obvykle černou nebo zelenou
barvu se třemi světlými podélnými pruhy. Některé
druhy jsou skvrnité. Anální štítek není
na rozdíl od druhů rodu Natrix rozdělený.
T. proximus má šest poddruhů, obývajících
centrální oblast USA až po Kostariku. Tito
hadi měří 80-120 cm. Ocas tvoří až třetinu
celkové délky těla. Na horní čelisti má osm
retních štítků. Tři světlé podélné pruhy vysoce
kontrastují s tmavým okolím. Boční pruh
je v úrovni třetí až čtvrté řady šupin, počítáno
od břišních šupin nahoru. Na hlavě jsou
dvě vzájemně se překrývající oválné skvrny.
T. proximus byl dříve považován za poddruh
T. sauritus, který vzhledově blízce připomíná.
T. sauritus však nemá na okraji břišních
šupin hnědý pruh, ani skvrny na hlavě.
T. sirtalis, užovka proužkovaná, má 12 poddruhů
žijících na jihu Kanady, v USA a Mexiku.
Nežijí však v pouštních oblastech. Tento
had dorůstá max. 1,3 m a je neobyčejně
barevně rozmanitý. Podélné pruhy silně
kontrastují s barvou zad. Boční pruh je na
úrovni druhé až třetí řady šupin. Mezi pruhy
jsou často červené nebo černé skvrnky.