Krmení
Krmte převážně členovci (hmyz pochytaný
v přírodě), větší druhy žerou i drobné hlodavce.
Řada druhů žere čas od času i ovoce.
Dejte ještěrkám misku s vodou a jednou týdně
postřikujte.
Určení pohlaví
Samečci mají zřetelně větší femorální a anální
póry, často mají větší hlavu, zavalitější tělo
a rozšířený kořen ocasu. Někdy bývají
pestřeji zbarvení.
Páření
Období páření následuje hned po zimním
spánku (u severoafrických druhů při teplotě
10-15°C, u evropských 4-10 °C).
Kladení vajec
Drobnější ještěrky kladou jednou až dvakrát
do roka 2-10 vajec do vlhké půdy. Ještěrka
perlová klade až 20 vajec. Při teplotě
25-30 °C se vejce líhnou po 2-4 měsících. Ještěrka
živorodá (Lacerta vivipara) a některé
druhy Eremias jsou vejcoživorodé.
Odchov mláďat
Ještěrky můžete bez obtíží chovat ve skupinách.
Obrana
Ještěrky v ohrožení odhazují ocas (autotomie).
Ten pak znovu dorůstá, zřídkakdy však
dosáhne původní délky.
Manipulace
Mnoho ještěrkovitých je známých svou agresivitou
a silným skusem. Některé druhy,
např. Podarcis sicula, však mohou být poměrně
krotké.

Základní podmínky chovu

Potřebujete stepní terárium, které je nejméně
desetkrát delší než délka hlavy a trupu ještěrek.
Na dno dejte písek nebo písčitou půdu.
Pomocí kamenů vybudujte množství úkrytů.
Udržujte denní teplotu 23-28 °C, pod lampami
až 35 °C, v noci 15-20 °C. Lampy by měly
svítit po stejný úsek dne jako slunce. Samečci
se silně vzájemně nesnášejí. Větší druhy
se špatně kombinují s jinými terarijními zvířaty.
Evropské a severoafrické druhy můžete po
celý rok chovat ve venkovním teráriu. Do země
však musíte zapustit 1 m hluboký sud naplněný
lávovými kamínky a listím. Sud chrání
ještěrky během zimního spánku před
zimou a deštěm.

Rozšíření
Ještěrkovití obývají řadu suchých biotopů
v mírném a subtropickém pásmu Evropy, Afri-
Samice ještěrky obecné ("Lacerta agilis)
Umělá nora v teráriu ještěrky perlové Lacerta lepida. Samička
nakladla vejce pod břidličný kámen
229
ky a Asie. Některé druhy žijí dokonce za polárním
kruhem. Agresivnější samci i samice si
vytvářejí poměrně malá teritoria, která však fanaticky
brání.

Další péče

Vzhledem k tomu, jak rychle ropušníci umírají,
jsou další informace o péči zbytečné.
Čeleď Lacertidae, ještěrkovití
Zákonná ochrana: řada druhů chráněna
CITES I nebo II.
Tato čeleď zahrnuje 20-25 rodů a více než
200 druhů. Jedná se o typické, malé až středně
velké ještěry.
Vzhled
Štíhlé tělo je téměř vždy kratší než ocas. Tělo je
pokryto hřebenovitými, plochými nebo boulovitými
šupinami. Hlava je kryta velkými kostěnými
destičkami. Nemají hřbetní hřeben ani
krční lalok. Jsou to denní živočichové, kteří se
rádi vyhřívají na slunci a umějí skvěle šplhat.
Nejznámějšími rody jsou Lacerta (Evropa, severní
Afrika, západní Asie), Podarcis (Evropa)
a Takydromus (jihovýchodní Asie).

Potrava

Hlavní složkou potravy ropušníků jsou mravenci
a termiti. Kyselina mravenčí zjevně hraje
důležitou úlohu při trávení potravy.
Ropušník Phrynosoma platyrhinos
Nedávno dovezení jedinci mohou žít několik
měsíců a živit se cvrčky a dalším hmyzem,
rychle však umírají. Nikdy žádného nekupujte
ani neprodávejte!

PHRWOSO/W/l SPP., ROPUŠNÍCI

Zákonná ochrana: P. coronatum CITES II.
Rod Phrynosoma má 15 druhů, které připomínají
menší vydání oblíbené agamy vousaté
(Pogona spp.). Téměř všichni ropušníci umírají
do 6 měsíců. Uvádíme je zde, protože jejich
legrační vzhled svádí řadu začátečníků,
aby si je koupili.
Rozšíření
Ropušníci obývají polopouště, prérie a otevřené
zalesněné oblasti Střední a Severní
Ameriky.

Manipulace a obrana

Leguáni nezvyklí na přenášení mohou sekat ocasem,
škrábat a kousat.
Taková zvířata přenášejte v kožených rukavicích.
Je však lepší je už odmalička navykat na lidský
dotek, proto je co nejčastěji krmte z ruky. Subadultního
nebo dospělého divokého leguána
zkrotíte jen s velkou dávkou trpělivosti a za
cenu mnoha škrábanců. Při přenášení si položte
leguána na paži, pevně ho držte ve výši
očí, mluvte na něj a postupně stisk uvolňujte.
Položte ho teprve, až se uklidní.

Odchov mláďat

Jasně zelená mláďata leguánů (asi 6 cm dlouhá,
se 17 cm dlouhým ocasem) chovejte společně
v menším teráriu (zpočátku stačí 50 x50
x 100 cm, poté 100 x 60 x 100 cm). Nebudou
tak plachá a příklad ostatních je povzbudí
k přijímání potravy. Odolnost vůči chorobám
zvýšíte, pokud do potravy přimícháte trochu
trusu zdravých dospělých jedinců, případně
zahradní prsti. Dřevěné hobliny mohou způsobit
ucpání vnitřností. Mláďata nesmějí růst
příliš rychle. Po roce by hlava a trup měly měřit
asi 15 cm.
Leguán zelený pohlavně dospívá po 3-4 letech,
souboje o nadvládu v teráriu však začínají
v jednom roce života. Jakmile se vytvoří
hierarchie, souboje ustanou. Totéž platí pro
nové přírůstky.

Někdy poslouží ke kladení vajec také otevřená
nádoba naplněná hlínou, případně samice
upustí vajíčka přímo z větve.
Oplodněná vejce mají rozměry asi 38 x 27 mm,
zatímco neplodná bývají menší. Vajíčka uložená
ve vodou nasáklém vermikulitu (poměr
1:1) a uchovávaná při teplotě 28-30 °C se líhnou
po 65-90 dnech (může to však trvat až
115 dní). Při vyšší teplotě se líhne více samečků.
Ve volné přírodě spadá líhnutí do období
dešťů od května do června.

Kladení vajec

Ve volné přírodě kladou leguáni vejce v suchém
období od února do dubna, 2-2,5 měsíce
po páření. Samice klade 20-40 (někdy až
80) vajec do vlhké, písčité půdy. V přírodě to
může být na břehu řeky nebo na ostrůvku v řece.
Do terária dejte 40 cm hlubokou krabici,
která je dost velká, aby se do ní vešla samice
a mohla zde zahrabat vejce. Krabice by měla
mít úzký otvor (např. vyrobený z trubky). Vytápějte
ji na teplotu 30 °C, a to buď infračervenou
lampou seshora, nebo podlahovým vytápěním.
Krabici naplňte vlhkou směsí rašeliny
s pískem.
Vejce vyhrabte co nejdříve. Pokud nemá samice
k dispozici vhodnou nádobu, zadrží vajíčka,
což může mít vážné následky: nutnost operace,
neplodnost samice, případně úhyn zvířete.

Páření

Ve volné přírodě probíhají námluvy a páření
na počátku období sucha, většinou od listopadu
do ledna. V zajetí tomu však často bývá jinak.
Pokud se párek leguánů jeden druhému
líbí, nastanou dlouhé námluvy provázené kýváním
hlavy a následně dochází k páření. Páření
můžete také stimulovat oddělením samečka
od samičky. Čas od času se samičky
pokoušejí pářit mezi sebou.

Určení pohlaví

Velice obtížné! Samec má obvykle krční lalok,
který je ve věku 1-2 let o 30% větší než u samice,
hřbetní hřeben, femorální póry 1-4 mm
(samička 1 mm), silnější kořen ocasu, širší
hlavu a dominantnější chování. Během období
páření je samec často jasně červený, oranžový
nebo zlatavé barvy, zvláště u druhu /. i.
rhinolopha. Samci jsou obvykle větší.
Podřízení samci často po nějakou dobu připomínají
vzhledem samice.

Potrava

Dieta musí být co nejrozmanitější. Převažuje
rostlinná strava (ve volné přírodě 60%), květiny
(30%) a ovoce (10%). Přečtěte si také
hlavní kapitolu Potrava. Je zvláštní, že téměř
nikdo nedává těmto stromovým zvířatům listy
stromů, oni však ochotně žerou listy vrby
a dalších stromů.
Březí samice mají po několik prvních týdnů
březosti obrovskou chuť k jídlu, potom však
žerou jen málo nebo vůbec.
Mláďata do dvou let věku a březí samice
krmte asi 15% živočišné stravy (hmyz, namo-
U tohoto subadultního samečka můžeme pozorovat
ztluštěnt kořene ocasu.
čené suché krmivo pro kočky, vajíčka). Dospělým
jedincům dávejte jen max. 5% živočišné
stravy, protože jsou převážně býložraví.
Přílišné množství živočišné potravy způsobuje
ve věku od 3 do 7 let ledvinové potíže.

Leguáni se rádi vyprazdňují nad vodou, což
musíte mít na paměti při zařizování terária!
Podlaha musí být udržovaná v čistotě, pokrytá
linoleem, dlaždicemi, rašelinou, listovkou
nebo dřevěnými třískami. Nikdy nepoužívejte
materiál, který by zvířata mohla spolknout,
jako štěrk a vodu absorbující granule.
Leguáni často odfrkávají přebytečné soli, čímž
znečišťují stěny terária, které je třeba často čistit.
Zelené leguány můžete chovat s želvami
uhlířskými (Chelonoidis carbonaria) nebo
druhy rodu Terrapene, pocházejícími z teplejších
oblastí. Kombinování s bazilišky nebo
agamami kočinčinskými může vést ke stresu
vzhledem k podobné velikosti, zbarvení
a vzhledu.
Od května do září můžete leguány zelené chovat
v teplých dnech ve venkovním teráriu. Mohou
zůstat venku i v noci, pokud teplota neklesne
pod 20 °C.

V teráriu napodobujícím tropický deštný pra-
Toto terárium pro leguány zelené zabírá jednu čtvrtinu
místnosti. Má rozměry 2 x 1,5 x 2,5 m a je osvětlené zánvhami.
les musí být teplota min. 25-30 °C, s teplými
místy pod bodovými reflektory z lisovaného
skla až 35-40 °C. Noční teplota je 20-25 °C.
Terárium i zvířata postřikujte každý den po celý
rok, ale nesmí pak být příliš mokro (relativní
vlhkost 60-80% ve dne, 80-100% v noci). Od
prosince do dubna je chladnější, sušší období
(teplota 30-35 °C přes den, 15-20 °C v noci).
Do terária dejte velkou nádobu s vodou, kterou
každý den čistěte, případně opatřete kvalitním
filtrem. Vodu ohřívejte podlahovým vytápěním
nebo ohřívačem ve filtru na 25 °C.