Thursday, November 29, 2007

Rozšíření

E. Schneideři má 7 poddruhů, které obývají
oblasti od severozápadní Indie až po východ
severní Afriky. Eumeces algeriensis pochází
z Maroka a Alžírská. Tito ještěři žijí v teplých
písčitých oblastech, někdy kamenitých.
Další druhy rodu Eumeces žijí v polosuchých
oblastech jižní Asie, severní Afriky, Střední
a Severní Ameriky.

Labels:

Saturday, November 24, 2007

EUMECES SCHNEIDEŘI, SCINK DLOUHONOHÝ
A EUMECES ALGERIENSIS, SCINK ALŽÍRSKÝ
E. Schneideři a E. algeriensis jsou oblíbené
druhy velkých scinků. Donedávna byl E. algeriensis
považován za poddruh E. Schneideři
(E. s. algeriensis).
Vzhled
Tyto druhy dorůstají až 40 cm, z čehož ocas
tvoří více než polovinu.
Svrchní strana těla má šedohnědou barvu,
s oranžovými, žlutými a černými skvrnkami.
Spodní strana je bledě žlutá.
E. Schneideři má na každém boku žlutý pruh
od hlavy až k ocasu. E. algeriensis tento pruh
nemá, zato má na rozdíl od E. Schneideři černé
šupiny s bílými skvrnkami.

Labels:

Tuesday, November 13, 2007

Rozšíření

Všechny druhy biotopů v Africe, Austrálii,
Asii, Americe i Evropě. Jsou to převážně zemní
živočichové.
Základní podmínky chovu
Scinkové potřebují stepní terárium nejméně
pětkrát tak dlouhé, než je délka hlavy s tělem.
Na dno dejte vysokou vrstvu písku. Jednu
stranu podkladu udržujte lehce zavlhlou. Samečci
některých druhů se vzájemně nesnášejí,
zvláště v období páření.
Rozmnožování
Scinkové nemají femorální póry. Samečci mívají
poněkud širší hlavu a někdy i pestřejší
zbarvení. Pokud si nejste jisti, můžete zkusit
vymáčknout hemipenis. Přibližně jedna třetina
druhů je vejcoživorodá. Chov scinků není
příliš obtížný.

Labels:

Monday, November 12, 2007

scinkovití

Čeleď Scincidae, scinkovití
Tato čeleď zahrnuje asi 50 rodů a 750 druhů.
Některé druhy mají dobře vyvinuté nohy, jiné
je mají zakrnělé. Scinkové jsou v teráriu
většinou skrytí a často se chovají společně
s jinými ještěry.
Nejznámější rody patří do podčeledi Scincinae
(rody Chalcides, Eumeces, Mabuya)
a Tiliquinae (Tiliqua).
Vzhled
Scinkové mají zřetelně válcovité, hladké
a lesklé tělo, špičatý čenich a ocas. Jazyk je
na konci mírně rozeklaný. Většina scinků je
plachá a často se i při pohybu schovává do
písku. Uši jim často pokrývají šupiny tvořící
hřeben, aby nedošlo ke vniknutí písku do
ucha.

Labels:

Wednesday, November 07, 2007

Základní podmínky chovu

Pro skupinku 4-6 ještěrek vytvořte poměrně
suché terárium velikosti min. 100 x 40 x 40 cm.
Průměrná teplota by měla být asi 22-28 °C; na
několika teplých, suchých místech pod lampami
pak 35-40 °C. Na dno dejte suchý písek,
písčitou půdu nebo listovku a do terária dejte
množství rostlin a travin, po kterých mohou
ještěrky šplhat (např. uschlé trsy rákosu nebo
živé rostliny). Chovatelé tyto ještěrky často drží
v paludáriích, kde je vlhko a chladno. V takovém
prostředí však chřadnou.
Paludárium, které má několik výše položených
suchých, teplých míst, např. pod zářivkami,
je však vhodné. Samečci se vzájemně
celkem snášejí.
Potrava
Tenkochvosti žerou velké množství hmyzu,
zejména mouchy a kobylky. Větší kořist nejprve
kousnou do krku, potom odtrhnou končetiny
a nakonec důkladně rozkoušou.
Určení pohlaví
Sameček má rozšířený kořen ocasu, několik větších
femorálních pórů a poněkud širší hlavu.
Kladení vajec
Samička klade asi šestkrát ročně až 10 vajec
na vlhkém místě.
Odchov mláďat
Mláďata krmte octomilkami a malými cvrčky.
Mladí a subadultní jedinci mají zelenější odstín
těla.

Saturday, November 03, 2007

TAKYDROMUS SEXLINEATUS,

Dlouhá, štíhlá ještěrka, která se často chová
v příliš vlhkém prostředí.
Vzhled
Ocas této neobyčejně štíhlé ještěrky měří až
30 cm, tělo pouze 6 cm. Horní část těla má
tmavě hnědou nebo olivově zelenou barvu, na
spodní jsou béžové podélné pruhy.
Ještěrky rychle pobíhají v porostu (trávě) a aktivně
loví svou kořist. Pravidelně si umývají
ústa dlouhým jazykem.
Rozšíření
Jihovýchodní Asie (jižní Čína), teplé slunečné
pláně a otevřené zalesněné oblasti.

Labels:

Friday, November 02, 2007

Páření
Následuje po zimním spánku. Sameček často
kouše samičku do zadních nohou a přidržuje
si ji nohou přehozenou přes ocas. Samička
klade vejce až třikrát ročně.
Odchov mláďat
5-20 nakladených vajíček se při teplotě 27 °C
líhne po 2,5 měsících. Samečci pohlavně dozrávají
po 2 letech, samičky až po 3-4 letech.
UCERTA VIRIDIS, JEŠTĚRKA ZELENÁ
Zákonná ochrana: přísně chráněná zákony.
Tato štíhlá, smaragdově zelená ještěrka dorůstá
až 40 cm, z čehož 25 cm tvoří ocas.
Rozšíření
Husté podrosty střední a jižní Evropy a Asie.
Určení pohlaví
Sameček má zvětšený kořen ocasu. Během
období páření má modrý krk, ten se však příležitostně
vyskytuje i u samiček.
Kladení vajec
Na jaře a v létě, po období zimního spánku,
klade samice 6-15 vajec. Při teplotě 32 °C se
líhnou po 45 dnech, při 27 °C po 65 dnech.
ještěrka zelená (Lacerta viridis). sameček
Odchov mláďat
Mláďata jsou hnědá, někdy se světlejšími podélnými
pruhy. Pohlavně dozrávají po 1,5-2
letech.

Labels:

Thursday, November 01, 2007

LACERTA LEPIDA,

JEŠTĚRKA PERLOVÁ
Největší evropská ještěrka (není chráněna
CITES).
Vzhled
Sameček měří asi 60-80 cm (hlava s tělem asi
20 cm). Má převážné olivově zelenou a černou
barvu, s 2-3 řadami kulatých modrých
skvrn.
Blízká příbuzná Lacerta pater, ještěrka
diamantová, dorůstá 45-55 cm, samička 50 cm.
Má zelenožlutou barvu s méně zřetelnými
modrými skvrnami na bocích. Ocas a zadní
nohy bývají často hnědé. Tento druh byl dříve
považován za poddruh ještěrky perlové
a oba druhy se pravidelně kříží.
Rozšíření
Ještěrka perlová obývá husté podrosty v suchých,
kopcovitých oblastech jižní Francie,
Španělska a Portugalska. Je aktivní od dubna
do října. L. pater žije v Tunisku, Maroku a Alžírsku;
aktivní je od února do listopadu.

Labels: