„Výborně,"

řekl nahlas, aby mu druzí dva rozuměli. „Při¬stáli jsme dobře. Tako visel na stromě jako zralá švestka. Cítíme se fajn a jsme sytý. Kdy přiletí ta loď?" .
Chvíli naslouchal, pak se zatvářil smutně a jeho hlodák zmizel. Potom znovu přikývl a udiveně se zadíval na své dva druhy.
„Rozkaz od Rhodana," ukojil jejich pochopitelnou zvěda¬vost. „Mám šetřit síly. Hm, rozumíte tomu?"
„Pravděpodobně na tu odtučňovací kůru," zlomyslně.po¬dotkl Tako.
„Rozkaz je rozkaz," konstatoval Gucky. „Jsem zvědavej, jak se nám tady bude spát..."
Mlčeli a dívali se na hvězdné nebe. Azgos zapadl za ob¬zor, rychle se setmělo.
„Nádhera," poznamenal Ras Čubaj. Byl vlastně jediný, kdo se pořád ještě cítil spojen s přírodou a uměl proto vychutnat noc pod širákem. Gucky a Tako byli sice svým způ¬sobem poznamenáni civilizací, ale mlčky přikývli. Pak ulehli těsně k sobě a snažili se usnout.

Nyní však mlčel a prohlížel si okolí.

„Myslíš, že bys dokázal navázat spojení s Marshallem nebo se slečnou Toufryovou, Gucky?" zeptal se Tako, když se usadili na břehu jakési říčky.
Gucky posměšně zafrkal.
„Ty se to snad nikdy nenaučíš, Rasi. U telepata je přece úplně jedno, na jakou vzdálenost navazuje spojení. A jestli se s nima dokážu spojit? No, uvidíme, pokusím se."
Lehl si do mechu a zavřel oči.
Oba muži ho přitom pozorovali, ale neodvažovali se ho rušit.
Vtom sebou Gucky trhl, pak otevřel oči a triumfálně vy¬cenil hlodák. Horlivě přitakával.

„Špekový mech,"

konstatoval pak s nevolí.
Gucky se sklonil, utrhl kus mechu a očichal jej. • „Není to vůbec po ničem cejtit," oznamoval nakonec. „To už bych musel mít sakramentskej hlad, abych tohleto vůbec jed."
Ras se na něj zahleděl.
„Copak ty nemáš hlad?" zeptal se.
„Ne," odpověděl Gucky. „Rhodan má asi pravdu - na Azgole nemá nikdo hlad. Co je s tebou, Rasi? Ty přece můžeš jíst pořád? Co takhle pořádnej stejk?"
„Nemám zájem," bránil se Afričan. „Mám pocit, že jsem právě snědl půlku buvola."
„Já se cejtím podobně," ozval se Afričan a spokojeně si přejel rukou přes břicho. „Tady je vážně hrozně sytý vzduch."
„Já klidně přiberu pár kil na váze," řekl Tako. „Ty ale sot¬va."
Zasáhl Guckyho citlivé místo. Přestože se živil vegetariánskou stravou, inklinoval k tloustnutí, avšak trval stále na svém, že je hubený.

„Hotovo,"

suše konstatoval Gucky, zatímco jeho psychic¬ké síly pouštěly Rase. „Málem jsi do země vyvrtal pěknou díru."
„Pojď dolů," vyzýval ho Afričan. „Ten ostrov je vyslove¬ný ráj. Kolem dokola samá voda - jako v mé staré vlasti. I tam byly pralesy a neprozkoumaná území."
„Klidně se tady chovej jako doma, Rasi," řekl Gucky a teleportoval k němu. „Mně se tady taky líbí."
Tako nedematerializoval. Trochu nešikovně slézal dolů ze stromu a poslední dva metry letěl, aby přistál v měkkém me¬chu. Zamyšleně si jej prohlížel.

„Tady nezůstaneme," zavrčel Gucky. „Jestli zaprší, zmok¬nu. Kromě toho se tu nemáme kam schovat, jestli přiletí ta loď."
„Je přece jedno, kde budeme," připomínal mu Ras. „Jestli se nám tu nelíbí, smíme přece jít jinam."
„Tam dole je řeka," ukázal Tako. „Kroutí se neprostupným pralesem. Tam nás nikdo nenajde. Určitě je tam příjemněji než tady. Aspoň ne tak větrno. Když nám v noci bude zima, máme si tam z čeho podpálit oheň."
Gucky se zašklebil a soustředil se na skok.
„Takže - na ostrov! Kdo tam dorazí jako první?"
Teleportace byla parapsychickou schopností, která vyža¬dovala maximální soustředění. Oba teleporteři zareagovali po Guckyho výzvě téměř současně. V mžiku zmizeli.
Ale rematerializace už neproběhla podle jejich představ.
Přistáli totiž v lese.
Gucky zůstal viset na stromě a když materializoval Ras Čubaj, padal dolů. Určitě by si ošklivě natloukl, kdyby ho myšob nezachytil pomocí svých telekinetických sil. Tako při¬stál na silné větvi. Pevně se jí držel.

Gucky ťapal ke dveřím.

„Do boje!" zapištěl.
„Počkejte, jdu s vámi," řekl Rhodan a následoval ho.
Gazela byla připravena ke startu. Mladý poručík předstou¬pil před Rhodana a hlásil: „Člun G-7 připraven, pane!"
„Díky," usmál se Rhodan. „Trojici pasažérů vysaďte kde¬koliv. Místo nehraje roli, čas však ano. Musíte se co nej¬rychleji vrátit a nesmíte se na Azgole zdržovat ani o vteřinu déle, než to bude nezbytně nutné. Počkáme tady, dokud se nevrátíte, pak SIRIUS odletí."
Tři mutanti se rozloučili s Rhodanem, nasedli a zmizeli.
Ani ne za dvě hodiny byla Gazela zpátky.
SIRIUS zrychlil, změnil kurz a během několika vteřin ne¬chal planetu Azgola daleko za sebou.
Gucky se rozhlížel na všechny strany. Netvářil se přitom dvakrát nadšeně. Ani jeho druhům se okolí nijak nezamlou¬valo. Gazela je vysadila na jakési náhonu plošině. Všude kolem sebe viděli jen holou skálu.

„Proč se pořád vyptáváš? Copak jsem tě někdy neposlech?"
Šklebil se přitom jako neviňátko, až se musel i Rhodan po¬usmát.
„O tom raději pomlčíme," rozhodl. „Takže víš co a jak, prcku? Jenom to, co rozkážu! Nemáme před sebou lidské¬ho protivníka, ale robota!"
„No jo," zabručel Gucky zklamaně. „To už známe. Copak jsme neměli dost trápení s Regentem na Arkonu?"
„Tohleto," vysvětloval Rhodan, „je něco docela jiného. Rozdíl spočívá v tom, že Regent přesně věděl, s kým boju¬je. Sklizňová loď je také takovým robotem, ale jedná pod¬le naprogramování bytostí, které dávno vymřely. Nevíme, co udělá, až se dozví, že jeho vládci zemřeli a že jeho úkol je nesmyslný. Možná, že se proti nám pokusí zaútočit, po¬kud mu k tomu dáme šanci. Možná ale zničí jenom sám sebe, což by však mělo pro Arkon II nedozírné následky. Tenhle robot se vůbec nesmí dozvědět, s kým má co do či¬nění! A pokud to zjistí, musí být ve stejný okamžik zneškod¬něn a dezaktivován. Musí to být blesková akce."

Otázkou zůstalo pouze: přiletí vůbec?

Teleportace nebyla potřebná. Když se SIRIUS přiblížil k Azgole na dvacet tisíc kilometrů, Rhodan dal připravit jednu z Gazel. Tyto rychlé a obratné čluny byly schopné velmi svižného letu. Kdyby mezitím dorazila Sklizňová loď, Ga¬zela by zmizela bez povšimnutí.
„Někde vás vysadí," informoval Rhodan své tři mutanty. „Na Azgole máte úplnou volnost pohybu. Planeta je nyní neobydlená. Najděte si dobrý úkryt, možná přímo ve měs¬tě Timpik, kde kdysi bydlívalo Čtvrt milionu Azgolanů. Anebo se zdržujte v lesích. Jakmile přiletí Sklizňová loď, Marshall naváže telepatický kontakt. Nebo možná Betty Toufryová, když to zvládne. Uděláte pak přesně to, co vám řeknu. Je to zcela jasné, Gucky?"
Myšob nedůvěřivě přikývl.

Bully šel. Přítomní teleporteři mlčeli. Tento úkol jim moc nevoněl. Něco takového ještě nezažili: po dobu svého po¬bytu na Azgole nebudou potřebovat žádnou potravu a pře¬sto budou přibírat na váze...
„Takže budu tloustnout jenom dejcháním?" ujišťoval se Gucky. „To nebudu vůbec nic jíst?"
„Nebudeš mít hlad," předpovídal Rhodan. „Nemusíš si s sebou brát ani jednu karotku."
„Hm," zamyslel se Gucky. „Aspoň Tako trochu přibere. Neuškodí mu to."
„Neuškodí to žádnému z vás," uklidňoval ho Rhodan. „Máme dostatek léků, abychom vám od té tloušťky zase ve¬lice rychle odpomohli"
Tři teleporteři obdrželi své poslední instrukce. Rhodan jmenoval Guckyho šéfem expedice, jejíž cíl stručně a jas¬ně zněl: po převzetí Sklizňové lodi speciální vysílačkou se loď musí v pořádku přesunout na Arkon.

„Jistě. Snad nám to vyjde."

„Ano," smutně přikývl Atlan. „Snad."
Další spojení platilo vzdálené matičce Zemi. Technici slí¬bili, že do týdne dodají naváděcí vysílačku, kterou stvořili podle vzoru na Mechanice. Tato vysílačka měla po příletu Sklizňové lodi převzít její navigaci. : Rhodan zamyšleně pohlédl na Bullyho: „Požádal bys velitele SÍRIA, aby odletěl k Azgole až na vzdálenost dvace¬ti tisíc kilometru? Za pět minut jsem ve velínu." >, Bully Vstal a pohlédl na Guckyho.
„Takže už jdeme na věc?" '.. Rhodan kývl.
„Už nesmíme déle čekat. Jakmile Sklizňová loď přiletí, už bude pozdě. Nesmí si všimnout existence dalších lodí. Tak¬že za pět minut."

Jak to u tebe vypadá, Allane

„Vážná situace, Perry. Nechal jsem Arkon II izolovat a je pod karanténou. Nikdo nesmí opustit planetu. Toto opatře¬ní je zatraceně znát, protože Arkon II je koneckonců naším obchodním střediskem a sídlem našeho průmyslu. Panice jsem zatím dokázal zabránit. Lékaři se snaží zastavit tloustnutí obyvatel. Určité výsledky už mají. Tloustnutí nyní pro¬bíhá skutečně pomalu."
„Výborně," zaradoval se Rhodan. „Přece něco!"
„Nepřeceňuj raději schopnosti mých vědců," varoval ho Atlan.
„Dobrá," odpověděl Rhodan, „ale především se musíme nějak vyrovnat se Sklizňovou lodí. Jenom ta nám pomůže. Jakmile ji ovládneme, je Arkon - a mnoho dalších planet - zachráněno. Ale musíš ještě čekat, Allane."
„Jistě, Perry. Chápu. Kromě toho mi bude milejší, když na Azgole provedete jakousi generální zkoušku. Budu s te¬bou pořád ve spojení hypervysílačkou."

Můžeš to vyzkoušet,

„prcku. Brzy budeš mít příležitost, až zůstaneš na Azgole."
Gucky se vylekal.
„Já - na Azgole? Tam už přece nikdo nebydlí!"
„No právě!" přerušil ho Rhodan. „Dovol, abych ti to vy¬světlil. Sklizňová loď nesmí pojmout žádné podezření a pro¬to se v bezprostřední blízkosti Azgoly nebude nacházet žád¬ná z našich lodí. Na planetě zůstanou jenom teleporteři Gucky, Ras Čubaj a Tako Kakuta, aby tam počkali na roz¬kaz k akci. To by bylo všechno. Můžeme jen doufat, že se Sklizňová loď nechá zmást a brzy se tu ukáže. Pokud ale ne..."
Tváře na monitoru mlčky vzhlížely k Rhodanovi. Pak jedná po druhé zhasínaly.
O pár minut později bylo navázáno spojení s Arkonem a jeho vládcem Atlanem.

To je vyloučeno

zavrtěl Rhodan hlavou. „Arkon II je pro hvězdnou říši příliš důležitý. Kromě toho bychom ris¬kovali zavlečení výtrusů na jiné planety. Jakkoli je špeko¬vý mech zázračný, pokud ho nemáte pod kontrolou, vraž¬dí. A my ho pod kontrolou nemáme! Nevíme ani, jak se výtrusy sklízejí a využívají. To se můžeme naučit pouze od pohřešované Sklizňové lodi a na tu tady dnes čekáme! Ale jakmile se tu ukáže, musí být zničena její centrála na pla¬netě Mechanica. To už je váš úkol, Claudrine!"
„V pořádku, pane," řekl plukovník Jefe Claudrin ze vzdá¬lenosti více než osmi tisíc světelných let. „Proč se vlastně neví, kde je Sklizňová loď?"
„To netuším. Nevíme ani, jestli vymření ještěrek nezpů¬sobila právě Sklizňová loď, protože se nevrátila na mateř¬skou planetu. Ale jedno víme zcela určitě: musíme nalézt
Sklizňovou loď, abychom zachránili Arkon! Proto tahle akce. Musíme přelstít dávno mrtvého protivníka. Jeho síla nadále žije v robotech, které stvořil. Pokud by se nám po¬dařilo postavit dostatečně silnou naváděcí centrálu, pak by Sklizňová loď mohla pro naše účely sbírat výživné výtru¬sy na zamořených planetách Galaxie."
Kousek od Rhodana se něco pohnulo. Myšob Gucky si poposedl a netrpělivě se zeptal: „Jak vlastně ty výtrusy chutnaj? Jsou vůbec k jídlu?"

Zdá se tedy,

že bojujeme s nerovným nepřítelem, anebo že před ním spíše utíkáme. Mech přestává růst a hyne při teplotách kolem nuly a nižších. Pak hynou i výtrusy. My by¬chom tudíž mohli opuštěnou planetu Azgola podrobit ex¬perimentu a ochladit ji, ale to bychom pak mohli způsobit, že by sem Sklizňová loď nepřiletěla. My ji však musíme získat, protože Arkon II je v ohrožení. Vědecké týmy Arkonidanů svou ledabylostí způsobily, že atmosféra je nakažena výtrusy špekového mechu. Celé oblasti jsou jím již porostlé a Arkonidané tloustnou.
„Bude muset být Arkon II evakuován?" zeptal se Claudrin svým dunivým hlasem.

Zdá se tedy,

že bojujeme s nerovným nepřítelem, anebo že před ním spíše utíkáme. Mech přestává růst a hyne při teplotách kolem nuly a nižších. Pak hynou i výtrusy. My by¬chom tudíž mohli opuštěnou planetu Azgola podrobit ex¬perimentu a ochladit ji, ale to bychom pak mohli způsobit, že by sem Sklizňová loď nepřiletěla. My ji však musíme získat, protože Arkon II je v ohrožení. Vědecké týmy Arkonidanů svou ledabylostí způsobily, že atmosféra je nakažena výtrusy špekového mechu. Celé oblasti jsou jím již porostlé a Arkonidané tloustnou.
„Bude muset být Arkon II evakuován?" zeptal se Claudrin svým dunivým hlasem.