Rhodan se opět na chvíli odmlčel.

„Ještěrky, které patrně před mnoha tisíciletími vymřely, však vybudovaly gigantickou umělou civilizaci. Jejím dědictvím jsou tři lodě. Dvě nejdůležitější odpadly, takže jsme alespoň zamezili dalšímu vysévání mechu na jiných plane¬tách. Protože co je pro jednoho dobré, může jinému škodit. Výtrusy toho mechu totiž obvykle způsobují nekontrolova¬telné, patologické tloustnutí obyvatel napadené planety, kte¬ré nelze zastavit a člověk se pak udusí vlastním sádlem.
Výtrusy jsou neuvěřitelně výživné a přitom tak drobné, že do těla pronikají nejenom vdechováním, ale i přes kůži. Proto jsme tento zákeřný druh mechu nazvali špekový mech. Byli jsme nuceni evakuovat obyvatele Azgoly.

Když pak udělal krátkou pauzu,

zastavil se pohledem na široké tváři velitele vlajkové lodi IRONDUKE a řekl: „Netvařte se tak optimisticky, Claudrine. Nikoli naše materiál¬ní a fyzická síla zvítězí. Vyhraje naše technická inteligen¬ce a logika. Máme co dělat s protivníkem, který je v technickém vývoji mnohem dále než my. Pokud jsme udě¬lali sebemenší chybu, všechno bylo marné. Opakuji ještě jednou, aby mi každý rozuměl: Na planetě Mechanica žily kdysi bytosti, které se vyvinuly z ještěrek. Tyto bytosti vy¬mřely a planeta Mechanica se vzdaluje od hvězdokupy M13. Metabolismus ještěrek se od našeho velice lišil. Ži¬vily se totiž vdechováním vysoce výživných výtrusů jisté¬ho druhu mechu a neměly žádné trávící ústrojí. Když se je¬jich planeta začala ochlazovat a mech přestával růst, vyslaly do vesmíru tři lodě: Pátrací, Výsevnou a Sklizňovou. Průzkumnou a Výsevnou loď jsme stačili zneškodnit, ale nyní musíme čekat, zda se objeví Sklizňová loď. Pokud jsme dob¬ře zmanipulovali hypervysílačku na Mechanice, Sklizňová loď by se tu měla brzy objevit."

Osm tisíc dvě stě čtyřicet světelných let

od Arkonu a se¬dmatřicet tisíc sto jedenáct světelných let daleko od Země, takže vlastně na okraji známého vesmíru a tím pádem těs¬ně nad propastí mezi galaxiemi, stálo osamělé slunce.
Ve hvězdných katalozích vesmírných civilizací bylo za¬psáno jako „Azgosova hvězda". Její čtyři planety nikdy nehrály nijak zvláštní roli a jenom ta druhá byla obydlena. Jmenovala se Azgola a její kdysi velmi hubení obyvatelé byli před nedávném evakuováni. Tato událost způsobila, že se Azgola posunula do středu zájmu galaktické politiky. Planeta už nestála stranou událostí, ba právě naopak. Na ní se mělo prokázat, jestli člověk obstojí v souboji s robotskou civilizací.
Rhodanova flotila kroužila kolem soustavy ve velkém od¬stupu. Samotný Administrátor se zdržoval na velkém bojo¬vém křižníku SIRIUS. Spolu s ním tam byl i Reginald Bull a někteří mutanti.
Právě probíhala další z porad, které se konaly prostřed¬nictvím videofonů. Rhodan sdělil velitelům ostatních jednotek podrobnosti o předchozích událostech a zasvětil kaž¬dého, i toho, kdo se jich neúčastnil. Bylo to nutné, aby vy¬světlil následující akci.

uzovka s obojkem

Tohoto u nás prozatím nejhojnějšího hada lze bezpečně poznat podle žlutých až oranžových půlměsíčků za hlavou. Zbytek těla má zbarvení značně variabilní (podle prostředí kde žije). Většina užovek tohoto druhu má na zádech kýlnaté šupiny v různých odstínech šedé a na břiše žluté až oranžové. Hlavu má zřetelně oddělenou od zbytku těla, které může měřit až 150 cm. Ve volné přírodě však zřídka kdy potkáme užovku obojkovou delší než 1 metr. V poměru k tělu má poměrně dlouhý ocas. Celé tělo nejen užovky, ale i ostatních hadů, je na omak suché, šupinaté a příjemně chladivé. V žádném případě není slizké, jak si myslí lidé, kteří se hadů štítí či bojí.

Amnion-dvojitá řasa prorostlá přes embryo a uzavírá ho v plodové komůrce Chorion-vzniká dalsim rustem dane řasy a uzavírá embryo i s amnionem alantois-jakýsi váček ze střeva,který vrůstá mezi dva předchozí obaly,,pozemni čtvernožci,kůže zrohovatělá ,povrch-trny,šupnydrápy,čtítykožní kosti,nedýchá kůží,svlékání,blanami plíce,přímý vývoj,kostra-proáhlá, žebra hodně,málo chrupavek,chorda ve zbytcích,1.a2.krční obratel-otáč.hlavyklouby,nosní a ústní dutina, pětiprstá konč.,NS,SMYSLY,TERMORECEPTORY-v jamkách na hlavě,citlivé na teplo,TSdlouhý jazyk,vysunutelný,chru,slizné žlázy,jedovaté,žaludek,kloaka(spol.vývod,DS-plíce, hrtan, průdušnice, průdušky,CS,VSspojena s pohl.soustavou,ledviny,moč.měch.,kašovitá moč,,ROZMN.gonochoristé,pohl.org v párech,vejce blanitéEKOLOGIE-teplomilní,sušší prostředí,i ve vodě,dlouhověkost,ETOLOGIE-teritoria,chování , rituály,souboje,ochrana-zbarvení,autonomie(ocas pryč)

českého útvaru třetihorního známe druhy: Asphaerion Reussi H. v. Meyer, Palaeobatrachus bohemicus
H. v. Meyer, P. diluvianus Goldf., P. Laubei Bieb., P. Luedeckei Wolt., Protopelobates gracilis
Bieb, Rana Luschitzana H. v. Meyer (viz též čl. Ropuchy a Skokani). [Žáby] rozdělujeme ve dvě podřadí:
I. Aglossa, bez jazyka (Pipa, Xenopus, Himenochirus, foss. Palaeobatrachus). II. Phaneroglossa,
s normálně vyvinutým jazykem. K tomuto lI. podřadí náležejí dvě skupiny: Arcifera a Firmisternia
(o významu těchto názvů viz Obojživelníci, str. 559 b). Ve skupinu Arcifera počítáme čeledi: 1.
Discoglossidae (v. Kuňky), 2. Bufonidae (ropuchy), 3. Pelobatidae (viz Kuňky), 4. Hylidae (rosničky)
a 5. Cystignathidae. Do skupiny Firmisternia pak náležejí čeledi: 6. Engystomatide a 7. Ranidae
(viz Skokani).-Literatura citována u článků Herpetologie a Obojživelníci. Br.

U nás

[Žáby] přespávají zimu, ukryty v bahně a pod zemí; v tropech se ukrývají
na suchou dobu roční do děr v zemi, pod kameny, ve stromech a pod. Živí se hmyzy a členovci vůbec,
červy, plži, potěrem rybím, ale také menšími obratlovci. Fossilní [Žáby] se vyskytují později než
ostatní obojživelníci (fossilních červorů arci posud neznáme); nejstarší skrovné a snad dosti pochybné
zbytky žab nalezeny v eocénu v Sev. Americe (Wyoming). V oligocénu a miocénu jsou [Žáby] dosti hojny,
a v diluviu, v cihlářských hlinách a ve fauně jeskyň nalezeny již rody a druhy s recentními identické.

Tou dobou známe

přes 900 druhů Anur, žijících na příhodných lokalitách po všem světě,
největším počtem arci v tropech (podrobnosti v geogr. rozšíření uvedeny ve čl. Obojživelníci, str.
562 b); jednotlivé druhy mají již z té přičiny rozsáhlejší vlasť než Urodela, ježto dovedou rychleji
se pohybovati. [Žáby] obývají po přednosti na zemi, některé naopak skoro stále ve vodě, jiné na
křovinách i na stromech, jiné zase v zemi, do které obratně zahrabati se dovedou. Na vhodných místech
bývají zvláště z jara veliké společnosti určitých druhů, jejichž individua však k sobě navzájem
nikterak nelnou.

Četné druhy

tohoto řádu vyznačují se zvučným hlasem;
k jeho sesílení mívají samci zvukové měchýřky dva nebo jeden. Jinak sami liší se od samic také uvedenými
již mozoly na končetinách a dokonalejšími blanami plovacími. Spermatozoa mají u jednotlivých rodů,
ba i také u druhů téhož rodu podobu různou. Samice obyčejně vypouštějí, a to často za přispění samců,
vajíčka po většině velmi četná v pruzích anebo chuchvalcích do vody, kdež je samci také ihned oplozují;
o larvách a vývoji viz čl. Obojživelníci (str. 562), kdež také uvedeny rody a druhy, které péčí
o vajíčka a budoucí larvy, po případě celou proměnou od obecného pravidla se liší (viz též Rosničky,
Skokani).

samci

Na prstech předních samci mívají drsné mozoly (skokani), na chodidle zadních
noh ostré nehty (Pelobates); také na dlaních a na zpodní straně prstů zadní končetiny jsou okrouhlé
mozůlky. Prsty některých rosniček a skokanů jsou opatřeny přidržovacími paličkami. Drápy malí jen
[Žáby] rodu Xenopus (Dactylethra) a Hymenochirus; u rodu Gampsosteonyx vyčnívají poslední kostěné
články prstů na způsob drápů z kůže ven. Tento africký rod snad jediný nemá plovacích blan na zadních
nohách; u ostatních žab prsty jsou spojeny neb alespoň vroubeny blanami různého rozsahu. Znaky anatomické
probrány podrobně již ve čl. Obojživelníci (str. 558-561). Sluší ještě vytknouti, že dospělé [Žáby]
na rozdíl od Urodel dýchají vždycky jen plícemi.

Žáby vodní

(na př. Discoglossidae) mívají jazyk skoro celou zpodinou přirostlý a pak
ovšem málo pohyblivý. Na rozdíl od Urodel [Žáby] mají všecky 4 nohy; zadní bývají vždy alespoň trochu
delší a statnější předních, ale tento poměr mezi předními a zadními končetinami jest u různých skupin
žab také různý. Na předních nohách viděti vně po 4, na zadních po 5 prstech; v kostře však mají
[Žáby] na vnitřní straně přední končetiny před prvým vyvinutým prstem rudiment palce, v zadní noze
pak zbytek »6. prstu«.

...

opatřené po většině horním víčkem a mžurkou,
a za nimi bývá okrouhlý bubínek sluchový, někdy koží zakrytý (na př. Pipa, Discoglossus), nebo vůbec
nevyvinutý (Pelobates, Bombinator a j.). V široké tlamě jsou zuby často o 2-3 hrotech dovnitř zahnutých,
a to jednak přečasto na kostech radličných, jednak v čelistech buď obou (Discoglossidae, Amphignathodontinae,
Hemiphractinae, Ceratobatrachinae), buď jen v čelisti horní (Hylinae, Raninae, Pelobatidae, Dyscophinae),
nebo naopak jen v dolní (Genyophryninae); jsou i [Žáby] s tlamou zcela bezzubou (na př. Pipa, ropuchy,
Dendrophryniscinae, Engystomatinae, Dendrobatinae). Jazyk schází žabám bezjazyčným (Aglossa); jinak
bývá ploský, často jen vpředu přirostlý, vzadu volný a tímto zadním koncem jej žába ven po kořisti
vymršťuje.

Žáby

(Anura, Ecaudata, Batrachia salientia), řád obojživelníků na druhy nejbohatší. Povšechným tvarem
těla rozmanité [Žáby] od sebe navzájem jen málo se lisí. Všechny mají tělo poměrně krátké a široké,
u dospělých individuí vždy bez ocasu, pokryté koží slizkou a hladkou nebo drsnou i bradavičnatou;
v bradavicích vězí tu řídké, tu zase hojné žlázy jedové. Africká žába Trichobatrachus robustus Blgr.
má na bocích a stehnech četné a dlouhé vláknovité papilly, jakoby chlupy, s hojnými žlazami kožními,
jež pak v okolních partiích kůže scházejí. Barva kůže jest velmi rozmanitá, přečasto přizpůsobená
barvě půdy a okolí; také ji některé [Žáby] mohou měniti na př. rozčilením a z různých podnětů jiných.
Hlava jest shora zploštělá, vpředu kromě řídkých výjimek zaokrouhlená, vzadu vždy široká, aniž jest
mezi ni a trupem užší krk; na předním konci hlavy jsou vnější otvory nosní, jež mohou četné [Žáby]
blanitými chlopněmi uzavříti, dále po stranách hlavy veliké oči se zřítelnicí buď okrouhlou (na
př. Discoglossus) nebo trojhranou (Bombinator), svislou (Pelobatidae, Engystoma, Rhinophrynus a
j.) i vodorovnou (Hyla, Phryniscus, Raninae atd.)

P ýenˇ je u §ab jednoduççˇ ne§ u mlok…
a źolk…. Samiźky produkujˇ obvykle jed-
nou v roce velik‚ mno§stvˇ vajˇźek v §ela-
tinověch obalech nebo ve çĺ…rk ch, kter‚
samci oplozujˇ ve vodŘ (vnŘjçˇ oplozenˇ).
Vějimkou je ropuçka starostliv .
Vyvˇjejˇcˇ se pulci majˇ zpoź tku vnŘjçˇ,
pozdŘji vnitýnˇ § bry. Zadnˇ nohy vyr…stajˇ
dýˇve ne§ pýednˇ. Celkem je toto larv lnˇ
stadium mnohem m‚nŘ podobn‚ dospŘ-
lěm §ivoźich…m, ne§ je tomu u mlok…
a źolk…. Pulci se §ivˇ pýev §nŘ nebo vě-
hradnŘ n rosty ýas a drobněmi §ivoźichy,
je§ seçkrab vajˇ z podkladu nŘkolika ýa-
dami rohovitěch zoubk…. Pokud pýijˇmajˇ
§ivoźiçnou potravu, tak jen ve formŘ uhy-
nulěch §ivoźich…. Pýi promŘnŘ v §abky
(metamorf˘ze) se oc sek pulc… zmençuje
a nakonec mizˇ.
Skupina evropskěch §ab se dŘlˇ na věvo-
jovŘ nejstarçˇ kuĺkovit‚ (Di.scoglossi˘ae),
mezi nا poźˇt me kuĺky a ropuçky, ropu-
chovit‚ (Bofonillae), § by s bradavźitou
k…§ˇ, velkěmi parotidami a svislou zorniź-
kou, rosniźkovit‚ (Hyli˘ae) a skokanovit‚
(Rani˘ae). Poslednˇ skupina m nohy nej-
vˇce uzp…soben‚ ke sk k nˇ. Majˇ velmi
hladkou k…§i, dvŘ ýady §l znatěch liçt na
hýbetŘ (s vějimkou mˇsty zdom cnŘl‚ho
skokana volsk‚ho) a majˇ vodorovn‚ zor-
nice. Produktivita jedn‚ samiźky v jedin‚
sn…çce m…§e bět vˇce ne§ 10000 vajˇźek.
Primitivnˇ zp…sob rozmno§ov nˇ skokan…
souvisˇ s jejich vysoce vyvinutou tŘlesnou
stavbou. Spolu s rosniźkami je poźˇt me
mezi nejpokroźilejçˇ skupiny §ab.

zaby

VŘdeckě n zev §ab je t‚§ "Ecaodata", to je,
bezocasˇ. StejnŘ vhodně je i dalçˇ hojnŘ
u§ˇvaně n zev Sali‚nti , to je, "sk kajˇcˇ.,.
"oboj§ivelnˇci." ,., Na rozdˇl od mlokŁ a źolk…,
kteýˇ majˇ konźetiny jen slabŘ vyvinut‚,
vhodn‚ jen k ch…zi nebo neobratn‚mu
çplh nˇ, majˇ § by nohy znaźnŘ vyvinut‚
,. zvl çtŘ zadnˇ p r noh je nŘkdy delçˇ ne§
trup a umo§ĺuje vzhledem k mocnŘ vyvi-
nut‚mu svalstvu źasto velmi dalek‚ sko-
ky. Velk‚ § by proto mohou sk kat do
vzd lenosti nŘkolika metr…. Pýednˇ nohy
jsou slabçˇ, u skokan…, §ab rodu Rana, ne-
dosahujˇ ani poloviny d‚lky noh zadnˇch
a slou§ˇ jim, kdy§ sedˇ, jako podpora tŘla
ve vˇcem‚nŘ pýˇm‚m postoji. Prsty zad-
nˇch noh jsou źasto spojen‚ plovacˇmi
bl nami. ćpiźky prst… jediněch dvou z -
stupc… poźetn‚ źeledi rosniźek (Hyli˘ae),
kteýˇ se vyskytujˇ v EvropŘ, jsou opatýen‚
pýˇsavkami. Tyto §abky dovedou věteźnŘ
çplhat i po kolměch stŘn ch.
U mnoha druh… se vyskytujˇ vnŘjçˇ nebo
vnitýnˇ zvukov‚ mŘchěýky v koutcˇch Łst
nebo na hrdle. ¦ by, kter‚ děchajˇ plˇce-
', mi, jsou dˇky tŘmto mŘchěýk…m schopny
vyluzovat, źasto v ch˘ru, hlasit‚ zvuky.
Pýi skýehotu se po stran ch jejich hlav ob-
jevujˇ zýeteln‚ nafukujˇcˇ se bubˇnky. ćik-
mo za nimi majˇ ropuchy pýˇuçnˇ §l zy (pa-
rotidy). Po hýbetŘ §ab se t hnou vˇce źi
m‚nŘ n padn‚ §l znat‚ liçty. K…§e mnoha
druh… je st le vlhk .

zuby

Samotné zuby bývají vyvinuty velmi růz-
ně, příkladem mohou být zuby jedové. Po-
drobněji je popisujeme na str. 260.
Jed neslouží jen k ochromení nebo usmr-
cení kořisti, ale zlepšuje i její stravitel-
nost. Hadi požírají veliká sousta, trávení
kořisti trvá poměrně dlouho, a proto přijí-
mají potravu velice nepravidelně. Mnoho
druhů může žít bez potravy dlouhou dobu,
někdy i několik měsíců.

Mnoho druhů

má nápadné varovné zbarvení, kresba na hřbetě jiných druhů má účel maskovací.
Největší rozdíly mezi příslušníky řádu hadů nacházíme v oblasti hlavy. Hadí hlavu
tvoří četné kosti, jež jsou zvláště v oblasti horního patra výjimečně pohyblivé. Spod-
ní čelisti se dokonce mohou "vymknout" z kloubů. Takovým způsobem mohou hadi
značně rozšířit svou ústní dutinu při polykání kořisti. Kromě toho mohou posuno-
vat jednotlivé čelisti směrem dopředu. Četné zuby, často ostré jako jehly a za-
hnuté zpět, přidržují kořist a pomáhají při polykání posunovat ji do jícnu. Zuby ne-
jsou jen na čelistech, ale i na horní patrové kosti.

Sluch

je u hadů vyvinut slabě. Naproti tomu jsou hadi velmi citliví na otřesy, na
něž citlivě reagují a prchají. To je hlavním důvodem, proč většina lidí málokdy vidí
hada i v oblastech, kde jsou velmi hojní.Tvarem těla se hadi nijak zvlášť neliší. Existují druhy velmi štíhlé a tenké i poměrně silné. Jejich ocas může být dlouhý a ten-
ký nebo krátký a výrazně odlišený od trupu. Horní strana těla je většinou pestřejší
než strana spodní.

S tímto zvláštním, značně změněným způ-
sobem dýchání souvisí i skutečnost, že
"normální" čichový orgán hraje u hadů
jen podružnou roli. Pachy hadi vnímají
hlavně prostřednictvím zvláštního orgánu
na horním patře. kterému říkáme Jacob-
sonův orgán.
Zjednodušeně můžeme říci, že hadi čicha-
jí jazykem - rozeklaná špička jejich jazy-
ka zásobuje Jacobsonův orgán pachy, jež
přijímá ze vzduchu. Proto má u hadů vel-
mi důležitou úlohu zkoumání vzduchu
a kořisti pomocí jazyka. Chřestýši mají na
hlavě dokonce orgán, jímž mohou Zamě-
řovat tepelné záření (čidlo k vnímání in-
fračerveného záření.

Proto jsou

oči hadů před svlékáním jakoby matné.
Svlečené hadí kůži se často říká "hadí ko-
šilka".
Protáhlému hadímu tělu se musely při-
způsobit i vnitřní orgány. Nejnápadněji je
tomu v případě plic. U nejpůvodnějších fo-
rem jsou ještě plíce párové, stejně jako
u ještěrů. Vyvinutější hadi mají však vyvi-
nutý jen pravý plicní lalok. Při dýchání, to je
při výměně kyslíku a oxidu uhličitého, vy-
užívají jen předního oddílu. Zadní oddíl
plic má hladké stěny a hromadí se v něm
vzduch. Je důležitý v případě, že had po-
lyká větší kořist, a je proto schopen jen
obtížně a nedostatečně dýchat.