Rozšíření

Afrika kromě Madagaskaru, Asie, Austrálie.
Jeden druh (Agama stellio) žije omezeně
v jižní Evropě. Obývají hlavně suché oblasti.
AGAMA AGAMA, AGAMA OSADNÍ
Tato agama je krásná a poměrně levná, vyžaduje
však velké množství prostoru a jen zřídka
se podaří ji množit.
Vzhled
Sameček připravený k páření je modrý,
s oranžovou hlavou a oranžovými nebo bílými
pruhy na ocase. Samičky (i někteří samečci)
jsou hnědé, s několika žlutými nebo
oranžovými skvrnami. Tito ještěři měří asi
30-40 cm, jsou velmi aktivní a mají řadu
poddruhů a barevných variant.

Vzhled

Agamovití se vyznačují velkou trojúhelníkovou
hlavou s tupým nosem. Řada druhů má
silná těla a nohy mohou být i velmi dlouhé.
Ocas je stejně dlouhý, nebo delší než tělo.
Agamy mají často na hřbetě kožnatý hřeben.
Podobný mívají i na ocase, bradě nebo jiných
částech těla. Oční víčka a ušní blána jsou
dobře viditelné a ušní otvor je velký. Agamy
se zploštělými boky žijí většinou na stromech.
Agamy mají silný, často poměrně dlouhý jazyk.
Řada druhů je schopná barvoměny. Chameleóni
se také vyvinuli z agam. Agamy brání
své teritorium kýváním hlavou, kolébáním
se na předních nohách nebo mrskáním ocasem.
Ocas se neodlamuje. Agamy jsou denní
živočichové a mají velmi dobrý zrak.
Malé ještěry přenášejte jako tohoto gekona obrovského.
Samec agamy osadní (Agama agamaj

Nikdy nezvedejte ještěra za ocas. U malého
ještěra přiložte ruku naplocho k tělu a jemně
ho uchopte za krk mezi palec a ukazováček.
Tělo vám potom spočine v dlani.
Pokud vás ještěr kousne, můžete ho přimět
uvolnit stisk několika způsoby. Nechtě ho
uprchnout na podlahu, podržte ho pod vodou
nebo mu zakryjte oči; pokud všechno selže,
nakapejte mu do tlamy ocet nebo alkohol.
Velké ještěry přenášejte v papíru a plátěné
tašce, nebo je dejte do pevné, dobře izolované
krabice. Chameleóny nechtě pokud možno
sedět na větvi, nebo je dejte do plátěné tašky.
Malé ještěry přenášejte v plastikové
krabičce vystlané papírem.
ČeleďAgamidae, agamovití
Mezi agamovité patří přibližně 300 druhů ve
30 rodech, které se běžně chovají v teráriích.
Někdy jsou agamovití považováni za podčeleď
Agaminae v rámci čeledi Chameleontidae.
Řada agamovitých na první pohled připomíná
některé leguány. Agamy však mají
zuby přirostlé k čelistem shora (akrodontní
zuby), kdežto leguáni z vnitřní strany (pleurodontní).

Jed vstřikují

kousnutím a může být smrtelný. Tito ještěři
s jakoby korálkovitou kůží mají tmavé tělo
s červenými až žlutými skvrnami a dosahují
délky 60-80 cm. Pro potřeby amatérských teraristů
se však vůbec nedovážejí.
Velké, klidné ještěry můžete jemně zvedat
oběma rukama pod břichem. Neklidnějšího
jedince nejprve uchopte levou rukou za hlavou.
Podsuňte pravou dlaň pod břicho, aby
ukazováček a prostředníček byly okolo hlavy.
Pak uvolněte levou ruku a přidržte jí kořen
ocasu a zadní nohy.
Jiná možnost je chytit zvíře jednou rukou za
hlavu a přední nohy, druhou za kořen ocasu
a zadní nohy. Při tomto způsobu však zvířata
nezůstávají tak klidná jako v předešlém
případě.

Manipulace a obrana

Většina ještěrů způsobuje pouze „mechanická
poranění", a to následujícími způsoby:
- kousnutím (velcí i menší ještěři),
- škrábnutím drápy,
- úderem ocasu.
Velké, neklidné druhy ještěrů chytejte v rukavicích,
přičemž si chraňte zápěstí a paže silnou
vrstvou látky. Nezapomeňte, že řada malých
ještěrů může odhodit část ocasu a rychle
utéci. Ztrátu krve omezují stažením svalů.
Nový ocas dorůstá po několika měsících. Větší
druhy ještěrů si mohou rovněž ulomit ocas,
ten však nedorůstá.
Jedinými jedovatými ještěry jsou korovec jedovatý
(Heloderma suspectum) a korovec
mexický (Heloderma horridum), chránění
na seznamu CITES II. Pocházejí z Mexika,
Střední Ameriky a západu USA.

Choroby

Zdravý ještěr...
- nemá vystouplé pánevní kosti a ocasní
obratle,
- má dobře vyplněná stehna,
- „ochutnává" jazykem předmět, který před
ním podržíte,
- nemá pokřivené nohy a nedělá mu potíž
zvednout pánev od země.
Zranění, ulomené prsty apod. nejsou nebezpečné,
pokud se dobře zahojí.
Zvláště gekoni a anolisové mohou trpět nedostatkem
jódu, který se projevuje nepravidelným
ztluštěním pod krkem. Přidejte do pitné
a postřikové vody jodid draselný, v poměru
0,6 mg/l. U felsum i ostatních gekonů se mohou
objevit vápníkové kapsy, což jsou bílé
bouličky za krkem a ušními otvory po obou
stranách, jsou však neškodné.

Odchov mláďat

Téměř všichni ještěři připomínají po narození
podivně vypadajícího cvrčka; chovejte je
v samostatných teráriích, pokud možno odděleně.
U některých druhů je možné potomky
chovat pohromadě, protože se naučí žrát příkladem
ostatních. Krmte je malými porcemi
třikrát denně. Většina druhů potřebuje mělkou
misku s vodou. Na fotografii nahoře vidíme
dvoutýdenního ještěra, který se utopil
v 1,5 cm vody. Pokud to ještěrům nepůsobí
stres, každý den je postřikujte, aby mohli pít
kapičky vody.
Řada ještěrů pohlavně dozrává velice brzy,
zvláště pokud mají dostatek bílkovin. Samičky,
které začnou klást vejce příliš brzy, však
nedosáhnou normální tělesné délky a rychle
se vyčerpají.

Kladeni vajec

Většina vejcorodých ještěrů klade vejce do
dolíku ve vlhké hlíně nebo písku. Tmavou
hlínu můžete poprášit stříbrným pískem, takže
lépe rozeznáte, kam samička vajíčka zahrabala.
Začněte hledat vejce, pokud samičce
náhle zeštíhlí boky.
Mnoho gekonů lepí svá vajíčka na různé
předměty. Vejce mají kožovitou skořápku,
která u některých druhů ztvrdne.
Samičky se někdy páří velice často a často
kladou vejce; může jim to však působit stres,
vtom případě pohlaví oddělujte.
Pokud má ještěr nedostatek vápníku nebo vitaminu
D3, může se stát, že vajíčka nenaklade.
Samice také někdy nemůže najít vhodné
místo ke kladení vajec, což jí způsobí stres.
Březí samici, která má problémy, poznáte podle
vyhublejšího ocasu a nohou; zvíře vypadá
celkově unaveně. Někdy začne znovu sama
žrát. Nesnesená vajíčka postupně ztvrdnou.
Jakmile zjistíte, že samice přenáší vejce, může
jí veterinář aplikovat injekce, které pomáhají
vyvolat kladení vajec. Pokud léčba selže,
je nutné zvíře operovat. Jedná se o velký zákrok,
při němž může být nutné odstranit celé
rozmnožovací ústrojí (vejcovody). Operace
je však nezbytná, jinak zvíře uhyne.

Po námluvách sameček pevně chytí samičku
tlamou za krk nebo za bok. Toto kousání vypadá
ošklivě a může zanechat na těle jizvy
(další znak pro rozlišení pohlaví), jedná se
však o přirozené chování. Pokud je samička
připravená k páření, dovolí samečkovi, aby se
na ni z boku přitiskl svým kloakálním otvorem.
Samotné páření pomocí jednoho hemipenisu
může trvat několik vteřin, ale i řadu minut.
Chameleóni se páří odlišným způsobem.

Opatrným stiskem

těsně před kloakálním
otvorem můžete vymáčknout hemipenis, tuto
metodu však nepoužívejte, pokud to není
nezbytně nutné.
U mladých ještěrů nelze pohlaví určit. Možnost
odhadnout pohlaví nastává až po dosažení
6-12 měsíců.
Nedominantní samci ještěrů často připomínají
samičky, je to však součást taktiky, aby se
vyhnuli konfliktu s dominantnějšími samci.
Naopak některé dominantní samice mohou
vypadat jako samci. Ze všech těchto důvodů
je určení pohlaví u ještěrů komplikovanou
záležitostí.
U tohoto samce scinka rodu Mabuya byly vymáčknuty
hemipenisy. Tato metoda však způsobuje stres a bolest
a nedopoiucuje \e pokud to není nezbytně nutné
Páření scinkú dlouhonohých fEumeces Schneideři) Dva týdny stará agama vousatá utopená v 2,5 cm vody
k%ama kočinčinská při kladení vajec
Páření

Určeni pohlaví
Samečci se často vyznačují následujícími znaky:
1. Propracovanější výhružný postoj. Ještěři
jsou teritoriální živočichové a zvláště samečci
mají nejrůznější výstražné znaky, např. jasné
zbarvení, hřebínek nebo krční laloky. Mají
také robustnější stavbu těla a hlavy.
Vodítkem může být výstražné chování, např.
kývání hlavou a kolébání ze strany na stranu.
Některé samičky se však mohou takto chovat
také.
2. Po obou stranách zesílený kořen ocasu
s pohlavním orgánem viditelným jako malá
zduřenina za kloakálním otvorem.
3. Větší femorální póry na spodní straně stehen
a anální póry před kloakou. Tyto znaky
jsou zřetelnější u samců během období páření
(porovnejte více jedinců téhož druhu). Při
námluvách a páření póry vylučují typický
pach. Scinkové femorální póry nemají.
4. Výrůstky za kloakou, několik trnitých šupin,
které však nejsou příliš obvyklé.
5. U ještěrů je možné sondování, vzhledem
k jejich prudkým reakcím ho však nedoporučujeme.
Používá se však běžně u hadů, kde tuto
metodu blíže popíšeme.

Býložraví ještěři, kteří se ve volné přírodě živí
primárně rostlinnou stravou, mohou trpět
střevními a ledvinovými problémy, pokud přijímají
příliš mnoho živočišných bílkovin. Jejich
mláďata však potřebují o něco více živočišných
proteinů.
Terárium pro tři gehony Paroedura pictus (dvě samice, jeden
samec). Protože jsou zde jen dvě místa se silnou vrstvou
vlhké hlíny (v květináčích), najdeme zde všechna
vejce.
Sameček agamv Pogona vitticeps ma na stehnech vetší fe
morální poty.

Základní podmínky chovu

Samci ještěrů jsou často agresivní, když brání
své teritorium. Snažte se předcházet stresu,
aby si samci nekonkurovali při obstaravá-
197
ní potravy, partnerek, úkrytů a míst ke kladení
vajec. Proto dejte do každého terária jen
jednoho samečka a snažte se, aby každý ještěr
měl svůj vlastní úkryt a místo ke slunění. Příznaky
stresu nejsou okamžitě rozpoznatelné,
snižuje se tím odolnost vůči červům a dalším
parazitům, což může být pro zvíře osudné.
Potrava
Většina ještěrů jsou dravci a všežravci, množství
přijímané potravy se však liší podle druhu.
Malí ještěři se živí hlavně hmyzem (octomilky,
mouchy, zavíječi voskoví ad.), rádi
však také olizují ovoce. Větší druhy většinou
žerou větší kořist (cvrčci, kobylky, novorozená
myší mláďata apod.) a ovoce.
Leguáni jsou pouze býložravci, většina varanů
a chamaleonů jsou masožravci. Ropušníci
žerou pouze mravence, kteří jsou nezbytnou
součástí jeho potravy.

Dvouplazi (Amphisbaenia) se v teráriu téměř
nechovají a v této knize se jimi nezabýváme.
Někdy se považují za samostatný řád.
KLADENÍ VAJEC A ROZENÍ MLÁĎAT
Některé druhy ještěrů a hadů, zvláště z chladnějších
pásem, nekladou vejce (vejcorodost),
nýbrž zadržují vejce uvnitř těla až do okamžiku
líhnutí (vejcoživorodost), případně se
jejich mláďata přímo vyvíjejí v jakési primitivní
děloze (živorodost). Vejcoživorodá samička
nemusí opustit své teritorium, aby nakladla
vejce. Tím, že se sluní, aktivně zahřívá svá
vyvíjející se mláďata. Potomci jsou uloženi
v tenké bláně, případně se rodí bez skořápky.
Nenarozená mláďata vejcoživorodých získávají
živiny z vajíčka. U živorodých (např. savců)
mláďata získávají živiny z těla matky přes
pupeční šňůru nebo klkovitými výběžky dělohy.
Podřád Sauria, ještěři
Na světě žijí asi 3000 druhů ještěrů, kteří obývají
zvláště tropické a subtropické oblasti.
Nejdůležitějšími čeleděmi jsou agamovití,
baziliškovití, gekonovití, leguánovití, chameleonovití,
scinkovití, ještěrkovití a varanovití.

Řád Squamata, šupinatí

Řád šupinatých, zahrnující hady a ještěry, se
objevil na zemi teprve před několika miliony
let, jedná se tedy o poměrně mladou skupinu
plazů.
HEMIPENIS
Pro řád šupinatých je typický samčí pohlavní
orgán, skládající se z levého a pravého hemipenisu.
Nachází se za kloakou v kořeni ocasu.
Za ním se nachází žláza, která během páření
vychlípí hemipenis z kloaky a naplní ho.
Na pohlavním orgánu jsou háčky a záhyby,
díky nimž se při páření pevně zachytí v kloace
samice.
U šupinatých plazů může při páření kloaka
samice směřovat z levé nebo pravé strany. Je
výhodné, může-li se samec pářit levým nebo
pravým hemipenisem.
Rád šupinatých se skládá ze dvou podřádů:
prvním jsou ještěři (Sauria, Lacertilia), kam
patří 17 čeledí ještěrů a 4 čeledi beznohých
dvouplazů, dohromady asi 4000 druhů. Druhý
řád hadů (Serpentes, Ophidia) má 10 čeledí
a asi 2700 druhů.

Před podáváním léků

je třeba zvíře pečlivě zvážit. Každý
lék je v podstatě jed a předávhování může zvíře zabít.
Blavor žlutý fOphisaurus apodus) je druh beznohého
ještěra žijící v oblasti Balkánu (tmavě hnědá varianta)
a bývalého SSSR (žlutá varianta s hnědými skvrnami).
v předcházejícím odstavci o odstraňování
překážek. Strava by se měla skládat z lehce
stravitelné dětské výživy a rozmělněné, proseté
potravy. Hady krmte mrtvou, hladkou
kořistí.
- Zemním plazům obvykle nemusíte přistřihovat
drápky, pokud mají v teráriu dostatek
drsných kamenů.
Pokud nemáte dostatek zkušeností, nesnažte
se léčit zvířata sami; požádejte o pomoc zkušeného
teraristu, který vám často může pomoci.
Existuje jen málo léků, které jsou vhodné
pro plazy. K léčení škrkavek často potřebujete
jen zlomek mililitru dávky určené pro prase.
U lékařských dávek je uvedeno množství
aktivních přísad. Pokud si nejste jisti, jak
množství správně vypočítat, požádejte o pomoc
někoho jiného. Velice důležitá je správná
váha léčeného zvířete. Zmýlení se o desetinu
bývá pro zvíře smrtelné.

Mnoho velkých ještěrů

a želv má neobyčejně
silné čelisti, které se těžce otevírají.
Vzpřičte mezi čelisti nějaký plochý
předmět (u menších ještěrů např. plastikovou
nebo dřevěnou špachtli). Držte špachtli,
zatímco někdo jiný zavádí hadičku, dokud
neučiti slabý odpor. Potom podávejte
tekutinu. Jícen neboli oesophagus je horní,
větší otvor. Pokud nalejete směs přímo do
úst, můžete oslabené zvíře udusit, protože
mu tekutina ucpe dýchací trubici. Ta se nachází
za kořenem jazyka. í
- Někdy je nutné plazy krmit násilím.
Neuchylujte se k tomu však příliš brzy
a vždy se snažte odhalit a odstranit příčinu,
proč zvíře nežere. Násilné krmení je neobyčejně
stresující a mělo by být až posledním
řešením. Ještěry a želvy můžete krmit tekutou
stravou podobně, jak jsme popsali
Vyhřezlá kloaka trnorepa skalního (V. acanthinuraj několik
týdnů po kladení vajec. Kloaku je třeba vmasírovat
zpět na místo, nesmí však dojít h překrouceni a zauzlení
kloaky ani střeva.

Může to způsobit zácpa,
choroba nebo březost. Vyhřezlý orgán udržujte
čistý a vlhký, zabalte ho do vlhkých
obvazů a vezměte zvíře k veterináři. Odborník
dokáže pomocí ledově studených vatiček
vrátit orgán zpět do těla bez překroucení.
Tato procedura vyžaduje obrovskou péči
a trpělivost. Jakmile se to povede, veterinář
oblast sešije, aby se vyhřeznutí neopakovalo,
a pevně ováže kloakální otvor.
- Ucpání střev může způsobit písek nebo kameny,
zkonzumované v potravě, která nebyla
podána na misce; dále pak nedostatek
vody nebo potrava chudá na vlákninu. Postižené
zvíře přestane vylučovat trus, má
nafouklé břicho a ustavičně se snaží překážku
vytlačit. Obtíže můžete zmírnit slunečnicovým
olejem, vazelínou nebo glycerinem
(3ml/kg), podávaným injekčně
silikonovou trubičkou, zavedenou do žaludku.

- Vážnější případy můžete léčit injekcí vitaminu
A (podanou veterinářem), kterou následuje
v rychlém sledu několik svlékání kůže.
Tomuto problému se však můžete vyhnout,
pokud bude v teráriu alespoň jedno suché
místo (např. pod lampou).
- Absces můžete vyříznout skalpelem, vyčistit
vatičkou a namazat antibiotickou mastí.
- Rány mažte betadin-jódovou mastí.
- Rachitida neboli křivice se projevuje deformovanýma
nohama nebo ocasem, vystupujícími
kyčelními kostmi, samovolnými
zlomeninami, deformovaným a měkkým
krunýřem, uvolněnými čelistmi, oteklými
prsty, porušenými skořápkami vajec, vysokou
úmrtností a malým, slabým nebo deformovaným
potomstvem. Křivici způsobuje
nedostatek vitaminu D3 nebo vápníku.
U plně vzrostlých zvířat je těžké cokoli dělat,
proto se snažte křivici spíše předejít (viz
úvodní kapitola Krmení).
- Všichni plazi mohou trpět výhřezem kloa-
Agama kočinčinská trpící křivicí. Světlejší exemplář má
deformované nohy a nemůže zdvihnout kloaku od země.
Leguán zelený trpící křivicí. Větší zvíře je 3 roky staré,
menšímu jsou 4 roky, má však deformované lopatky
a nedokáže šplhat.

Z terária odstraňte pokud možno všechen
dekorativní materiál (kde se mohou paraziti
ukrývat) a poté ho rovněž postříkejte roztokem.
Důkladně opláchněte vodou. Roztoče
můžete také hubit pomocí plastikových
proužků napouštěných bichlorem, jejich
rozměry však musí odpovídat rozměrům terária
a zvířat (pečlivě dodržujte instrukce).
Dejte proužek do proděravělé krabice, kam
se na něj plaz nemůže dostat.
Klíšťata jsou větší než roztoči a živí se rovněž
krví. Obvykle mají šedohnědou až černou
barvu. Klíště vykruťte otáčivým pohybem
a potřete ranku chlorhexidinem.
Neštovičky jsou světlé puchýřky, které jsou
způsobeny přílišným vlhkem nebo chladem.
Napadená zvířata dejte do suché, hygienicky
čisté nádoby. Neštovičky můžete potřít
jódem. Problémy většinou zmizí přibližně
po třech svlékáních.

svlekani

Pokud na zvířeti po svlékání zůstávají zbytky
staré pokožky, je terárium příliš suché
nebo má zvíře nedostatek vitaminu A.
- Roztoči jsou parazitické organismy, které
se živí krví svých hostitelů. Tmavě červení
až černí roztoči měří asi 1 mm a ukrývají se
v kožních záhybech (místa napojení končetin,
oční víčka), pod šupinami a v ušních
otvorech. Roztoče nejlépe poznáme podle
stříbřitého prachu na kůži plazů (zbytky po
svlékání kůže roztočů). Hadi trpící roztoči
často leží ve vodě a mrtví roztoči plavou na
hladině jako malé černé kuličky.
Odstraňte z terária substrát a nahraďte novinami.
Podávejte zvířatům přípravek obsahující
foxim. Odstraňuje nejen roztoče,
ale i jejich vajíčka. Rozpusťte 250 mg přípravku
v 1 litru vody a ponořte zvíře do
roztoku, chraňte však oči, nosní dírky, ústa
a případné rány (např. oční mastí).
Chraňte také sebe. Po vykoupání zvíře důkladně
osušte a pevně ho zabalte do pytle,
aby se nemohlo olizovat.

Nemocné jedince chovejte asi po 10 dní při
stálé teplotě 30-35 °C, dávejte jim dostatek
potravy a vody. Většina želv trpících zápalem
plic nežere. Po konzultaci s veterinářem
podávejte antibiotika.
- Zanícené nebo slzící oči ukazují na nedostatek
vitaminu A. Nejčastěji se objevují u želv.
Krmte je potravou bohatou na vitamin
A (játra, mrkev) buď přímo, nebo prostřednictvím
krmných zvířat, případně podávejte
vitaminový přípravek.
Dávka je 2000 - 10 000 IU (mezinárodních
jednotek) na 1 kg, případně požádejte veterináře,
aby podkožně aplikoval dávku
15 000 - 20 000 IU na 1 kg. Je také dobré
mazat oči mastičkou.

Zánět ústní sliznice

(stomatitida) se zpočátku projevuje jako
lehký otok sliznice v ústech a nozdrách;
tkáň v ústech má červené znaky a světle
žlutou sýrovitou odumřelou tkáň.
Choroba se projevuje u zvířat oslabených
např. při přepravě, případně ve spojení
splicními a střevními poruchami. Ústa každý
den čistěte vatičkou namočenou v 3%
roztoku peroxidu vodíku. Nejdříve odstraňte
odumřelou tkáň. Omývejte roztokem 6 ml
kyseliny chlorovodíkové na 1 1. Po konzultaci
s veterinářem nasaďte širokospektrální
antibiotika, která pomohou vyléčit pravděpodobnou
plicní, žaludeční nebo střevní infekci.
-Zápal plic se projevuje zvýšeným sliněním
v ústech a nozdrách a těžkým, hvízdavým
dechem. Plaz dýchá s otevřenými ústy. Tato
choroba bývá často spojena se stomatitidou,
ale může se vyskytovat u všech plazů
i samostatně. Želvy obvykle přestanou plavat
na hladině. Příčinou choroby bývá většinou
průvan.

U hadů může být příznakem onemocnění měňavkami
modrá skvrna a bouličky těsně před
kloakou. Takto napadená zvířata nelze léčit
a musíte je oddělit od ostatních, aby se infekce
dál nešířila. Pokud zbývající jedince rychle
ošetříte, mají naději na přežití.
- Snížená chuť k jídlu, úbytek váhy a krvavý
průjem jsou příznaky kokcidiózy. Kokcidie
jsou parazitičtí prvoci. Někdy se v trusu objeví
malé kulaté nebo dělící se buňky. Léčba
(eventuálně prevence) se provádí sulfonamidy,
podávanými veterinářem.
- Zvýšená slinivost je často známkou plicní
choroby. Pomocí vatičky na špejli odeberte
vzorek, dejte do zkumavky a odneste k veterináři
na analýzu.
- Ústní dutina má u zdravého plaza obvykle
Tento štíhlý hroznýš královský se bude zanedlouho svlékal.

Bičíkovci

Bičíkovci jsou mikroorganismy s dlouhými
ocásky, kteří jsou snadno rozeznatelní pod
mikroskopem při čtyřsetnásobném zvětšení.
Příznaky bičíkovců je nepřijímání potravy,
zvracení, slizovité výkaly a apatie.
- Měňavky (nepravidelné, průsvitné, pomalu
se pohybující jednobuněčné organismy) vypadají
jako tmavá jádra ve světlé protoplazmě.
Můžete je zabarvit pomocí roztoku
1 g jódu a 2 g draslíku v několika
kapkách vody, doplněného vodou na 100
ml. Jednu kapku roztoku pak smíchejte s výkaly
a vodou. Měňavky nejčastěji napadají
hady a přenášejí se hmyzem nebo lidskýma
rukama.
Příznaky výskytu měňavek jsou špinavá, krvavá
kloaka a krev v trusu.
Měňavky i bičíkovce můžete léčit 50-75mg
metronidazolu nebo 10-20 mg ronidazolu na
1 kg tělesné váhy, podávaným orálně po 10
dní. Předávkování těmito látkami však může
být nebezpečné, proto vypočítejte dávky velice
pečlivě. V případě potřeby můžete zvířeti
dát jednorázovou dávku až 250 mg metronidazolu
na 1 kg (dodržujte maximální
opatrnost).