Ještěrka obecná

– Lacerta agilis agilis (Linné, 1758)

Rozšíření
Je to naše nejběžnější a nejpřizpůsobivější ještěrka, která se relativně celoplošně vyskytuje téměř na celém území státu a zasahuje do nadmořské výšky až nad 800 metrů nad mořem (v Pyrenejích dokonce až do 2000 m. n. m.)! Chybí jen na nejintenzivněji zemědělsky obdělávaných a chemicky ošetřovaných pozemcích a vyhýbá se souvislým lesním porostům. Obývá prakticky celou Evropu, od Švédska a Finska, přes Velkou Británii, až po Malou Asii a Kavkaz, od Pyrenejí dokonce až po severozápadní Čínu.

želva

Sporný je také výskyt naší jediné původní želvy – želvy bahenní evropské Emys orbicularis orbicularis (Linné, 1758). Také ona je kriticky ohrožená (KO). Zatímco na Slovensku jsou její stavy navzdory velké vzácnosti víceméně stabilní, v Čechách je její spatření spíše ojedinělé a jde zřejmě jen o přežívající reintrodukované, či uprchlé jedince z terarijních chovů, neschopné zajistit ani malou, životaschopnou mikropopulaci. Želva bahenní u nás nebyla nikdy příliš početná a proto byla v minulosti vysazována na mnoha místech, zejména v teplejších oblastech jižních Čech a na jihu Moravy (Štěpánek, 1949).

Rozpadem

Československa došlo bohužel k ochuzení naší herpetofauny o jediného zástupce z čeledi scinků – asi 10 centimetrovou krátkonožku evropskou Ablepharus kitaibelii (Bibron et Bory, 1833), přežívající vzácně jen na několika více či méně ohrožených lokalitách jižního a jihovýchodního Slovenska. V českých zemích nebyl její výskyt nikdy doložen. Slovenská populace je zastoupena subspecií Ablepharus kitaibelii fitzingeri. Jde o kriticky ohrožený druh (KO).

Lacertidae

Směrem k pólům se jejich druhová rozmanitost dramaticky snižuje, a v oblastech věčného sněhu a ledu už nejsou schopni přežívat vůbec. Přesto je na území ČR registrováno deset autochtonních (původních) druhů plazů o nichž bych se chtěl v krátkosti zmínit, z toho želva bahenní Emys orbicularis je již zřejmě v české přírodě vyhubena.Jedná se o čtyři druhy ještěrek (Lacertidae), jeden druh z čeledi slepýšovitých (Anguidae), čtyři zástupce užovkovitých hadů (Colubridae) a jediného jedovatého hada patřící do čeledi zmijovitých (Viperidae).

středně teplé oblasti

středně teplé oblasti odpovídající vegetačnímu evropskému průměru, tak i vyloženě teplé oblasti stepního středomořského charakteru, s relativně příznivým klimatem i pro některé teplomilnější druhy evropské květeny a herpetofauny. Plazi v ČR zrovna nepatří mezi nejpočetněji zastoupenou skupinu. Vzhledem k tomu, že se jedná o ektotermní živočichy (živočich s proměnlivou teplotou těla, závislý na teplotě okolního prostředí), je pro ně ideálním domovem především pásmo tropů a subtropů.

Vždyť

podle odhadu zoologů žije jen na území České republiky asi 50 až 60 tisíc živočišných druhů! Nemalý podíl na různorodosti přírodního klimatu má také geografická poloha ČR přímo v samotném srdci Evropy, kde se jako na křižovatce prolínají vlivy teplejšího oceánského vzduchu od jihozápadu, s chladnějšími kontinentálními proudy ze severu a východu. Díky těmto rozdílným klimatickým a geologickým faktorům jsou na našem území zastoupeny jak chladné a drsné oblasti horských pásem a vrchovin.

Plazi ČR a jejich rozšíření

Území České republiky se nachází v mírném pásmu střední Evropy, bez extrémně výraznějších teplotních a srážkových výkyvů. Uvedenému klimatickému rázu odpovídá i spektrální rozdělení vegetace a zvířeny, které je svým složením v hrubých rysech srovnatelné se středoevropským standardem. Navzdory nevelkému území naší republiky však podnebí vykazuje značné oblastní rozdíly, podmíněné především nestejnou konfigurací a členitostí terénu, nadmořskou výškou, lámajícím se vzdušným prouděním poblíž horských pásem, ale také rozdílným geologickým podkladem, výrazně ovlivňujícím druhovou pestrost naší fauny i flóry.

Jiní plazi

, ještěři – asi jedna z nejméně užívaných kořistí pro hady. Někdy ale není jiná možnost, než k hadovi začít chovat ještě rychle se množící ještěry.

Jiná kořist – poslední dobou často diskutovaná otázka, zda krmit i jinými druhy potravy. Teoreticky lze krmit téměř jakýmkoli druhem potravy, až na výjimky typu ježek, želva nebo dikobraz, který náš had přijme. Musíme přitom samozřejmě dbát zákonů této země a použít trochu zdravého rozumu (je tedy možné krmit i koťaty).

To jsou všechny klasické zdroje potravy pro hady. Pokud by někdo ze čtenářů měl jinou zkušenost, nebo věděl ještě o jiném druhu potravy pro hady, budu jen rád, když se o svou zkušenost podělí.

Kuřata –

jednodenní, jsou větším ekvivalentem myšího holete, několikatýdenní kuře je opět vhodné pro velké druhy hadů.
Hmyz, cvrček, saranče – užívaná potrava pro hmyzožravé druhy hadů. U takovéto potravy doporučuji alespoň občas poprášit minerálním přípravkem. Pokud je mi známo, švábi se jako potrava hadů neužívají.
Ryby – plevelné rybky z našich toků nebo nejlevnější živorodky z akvárií pro rybožravé hady.

Krysy,

potkani – platí vše co bylo napsáno o myších, jen jsou poněkud větší.

Křečci zlatí, džungarští – nepříliš častá potrava už vhledem k jejich ceně ve zverimexech a tomu, že svými chlupy by mohli činit při trávení hadovi potíže. Přesto jsem choval krajtu, která odmítala jinou potravu než křečky nebo morčata.
Morče, králík – velmi dobrá potrava pro velké druhy hadů jako jsou krajta tmavá nebo anakonda.

Myši,

myší holátka – asi nejčastěji předkládaná potrava. Jestliže je myš dobře živená, je to velmi dobré krmivo bez toho, abychom museli přidávat minerální a vitamínové přídavky. Zdánlivě se jeví jako bezproblémová, ale i zde se vyskytne nejeden problém. Některým hadům myši doslova smrdí a odmítají je pozřít i za cenu dlouhé hladovky. Myši mohou být také agresivní a hada vážně zranit. Myš nikdy nenechávejte v teráriu s hadem bez dozoru a už vůbec ne přes noc.

V této fázi

se had někdy „chytí“ a zafunguje jeho přirozený reflex. Had by poté měl polknout kořist sám. Pokud tomu tak není, musíme vpravit potravu co nejdále do krku hadovi sami. Dbejte na to, aby jste hada nijak neporanili. Násilné krmení jedovatých hadů lze spíše označit za adrenalinový sport, než o činnost teraristy.

Dál se pokusím rozebrat nejčastější krmné živočichy, jejich klady nebo zápory:

Podle

velikosti hada krmíme holátky nebo jen jejich částmi (hlavička, zadní noha), které předem namočíme do vody nebo do vaječného bílku, aby lépe klouzaly. Hada chytíme za hlavou a tlamku mu otevřeme tak, že buď do štěrbiny, kterou vystrkuje jazyk, vpravíme malý předmět nebo z boku tlamky zapáčíme např. složeným kouskem papíru. Poté vpravíme holátko nebo jeho část a snažíme se zastrčit do krku.

Jestliže

jsme postupně vyloučili všechny možnosti proč had nežere, vyzkoušíme ještě pár triků s pachem krve. Mrtvou myš nebo holátko poraníme tak, aby vytekla troška krve. Rozřízneme břišní dutinu nebo na temeni hlavy rozřízneme lebku. Had, který byl liknavý při přijímání potravy, často zareaguje na pachový podnět a myš nebo hole přijme.
Pokud nezabere ani to, musíme přistoupit k násilnému krmení. Mějte na paměti, že krmení násilím je pro hada velmi traumatizující a stresová záležitost a nikdy nesmí jít o řešení trvalé.

Je v teráriu

• dostatečná teplota? – Had, který nemá možnost se nahřát na dostatečnou teplotu, není schopen nastartovat svůj metabolismus a ani neloví.
• Nebojí se had potravy? – Někdy se stává, že had, zvláště mládě, se potravy bojí nebo neví, co s ní. V tomto případě předložíme potravu mrtvou nebo hada vydráždíme natolik, až zaútočí. Pak bývá většinou vyhráno.
• Nechce had jen potravu, která je aktivní a pohybuje se? – Někteří hadi naprosto odmítají potravu mrtvou a už vůbec neberou potravu, která byla zamražena a po rozmrazení podána. Vyžadují vždy živou potravu. To jsou praví lovci – predátoři.

Je potrava

• dostatečně velká/malá? – Zvláště mláďata nedokáží odhadnout, jak velkou potravu jsou schopna ulovit. Podáváme raději menší než větší. Opak může nastat při předložení příliš malé potravy velkému hadu. Ten pak nemusí malou myšku vůbec považovat za kořist.
• Je to správný druh potravy? – Potravní specialisté se někdy velmi špatně převádí na náhradní potravu. Pro hada přijímající výhradně termity nebude asi myší holátko příliš vhodným ekvivalentem.

Rozeberme si to postupně:

• V jaké je had kondici? – Jak již bylo řečeno, hadi mohou hladovět i několik měsíců, aniž by se to výrazně podepsalo na jejich zdraví nebo kondici. Jestliže nejde o mládě a pokud je had na omak pevný a statný, je aktivní, nemá vystouplá žebra nebo páteř nebo nejsou vidět podezřelé vnější příznaky, nemusíme si dělat starosti.
• Nebude se had brzy svlékat? – V období před svlékáním staré pokožky zpravidla hadi potravu nepřijímají a bývají podráždění. Jsou ale i výjimky potvrzující pravidlo – má užovka červená by přijala myš i uprostřed svlékání.

U některých druhů

to souvisí se sezónním výkyvem. Jako nejčastější příklad se uvádí některé druhy krajt. Hadi také zpravidla nepřijímají potravu před tím, když se mají svlékat.
Co ale dělat, nepřijímá-li potravu mladý jedinec? Předně nepanikařte a zachovejte rozvahu. Velká část hadů nepřijímá potravu hned po narození, ale až po prvním svlečení kůže. To může být u některých druhů až dva týdny. Pokud přesto had nepřijímá potravu, zkuste si odpovědět na tyto otázky: V jaké je had kondici? Nebude se brzy svlékat? Je potrava dostatečně malá (velká)? Je to ten správný druh potravy? Je v teráriu dostatečná teplota? Nebojí se had potravy? Nechce jen potravu, která je aktivní a pohybuje se?

Na druhou stranu

pokud potravu zamrazíme, máme jistotu, že bude dostupná kdykoli si to my nebo náš chovanec bude přát. Nepreferuji takové krmení „mraženými polotovary“, ale někdy přece jen nezbývá, než se k tomuto uchýlit.
Jiný problém nastane, když had potravu nepřijímá. U dospělých jedinců může být normální, nepřijmou-li potravu měsíc nebo dva.

Další

spornou otázkou je, jestli předkládat potravu živou či mrtvou? Já preferuji potravu předkládat živou. Had je predátor a už samotný lov hada vybudí natolik, že potravu příjme i jedinec v přijmu potravy jinak liknavý. Může se stát, především u mláďat, že se živé potravy bojí, v takovém případě potravu pak předkládám zabitou. Později hada převedu na živou potravu. U některých hadů je případ přesně opačný a jinou než živou a pohybující se potravu neuloví ani nepozřou. Nenechají se ošálit ani čerstvě zabitou nebo nahřátou mrtvolkou.

V žádném

případě to neberte jako doporučení ke krmení hadů. Hady krmte jednou za týden až dva, občas jim dopřejte dvou až tří týdenní pauzu. Mláďata a březí samice krmte častěji. Intervaly mezi krmením můžete prodlužovat v závislosti na velikosti a váze hada. Dvoumetrovou krajtu budeme krmit méně často než 60 cm velkou užovku.
S krmením souvisí i překrmování a obezita hadů. Protože nejoblíbenější činností hadů je tiché trávení kořisti na klidném místě, nemají kde by přebytečný tuk spálili a ten se pak hromadí ve tkáních a had tloustne. Takovýto had ztrácí jakoukoli motivaci k pohybu a jen čeká, až mu bude potrava přistrčena před tlamu. Nemá zájem ani o rozmnožování. Každý majitel hada je rád, že jeho miláček krásně papá, ale nepřehánějte to. Hady držte raději napůl hladové, připravené vždy přijmout potravu.

Myší

nebo potkaní holata jsou uváděny jako jeden z nejvýživnějších zdrojů potravy, přesto si myslím, že spotřebu minerálů u mláděte hada nepokryjí. Proto, pokud mladý had přijímá i mrtvou potravu, jednou za čas rozmíchám ve vodě drcené skořápky nebo sépiovou kost a pomocí injekční stříkačky vpravím do mrtvého holete trošku této směsi.Hadi jsou také mistři v hladovkách. Sám jsem se nesetkal s hladovkou delší než několik týdnů nebo nějaký ten měsíc, ale v mnohé literatuře jsou uváděny případy až roční dobrovolné hladovky.

U hadů,

které vhodně a dobře krmíme, odpadá starost o minerály a vitamíny. S přirozenou potravou, např. myš, dostane had i potřebnou dávku těchto prvků. Samozřejmě musí jít o potravu, která je krmena odpovídající potravou. Pochopitelně je nejlépe si takovou potravu (myši, potkany nebo křečky) chovat sám a vědět, že co do nich vložím a investuji, vrátí se mi na zdraví a kondici hada. Ne každý však může doma chovat myši a chov myší nebo potkanů v paneláku na balkóně příliš nedoporučuji.