Tuesday, January 31, 2006

Užovka obojková

– Natrix natrix natrix (Linné 1758)

Rozšíření
Naše nejhojnější užovka. Obývá prakticky celou Evropu, západní Asii, až po severní Afriku. Nevyskytuje se jen na několika středomořských ostrovech a v Irsku. U nás je její rozšíření téměř celoplošné, od nížin až po horská pásma (900 metrů nad mořem, ojediněle i výše).

Biotop
Semiakvatický druh, vyhledávající vodní plochy – jezera, rybníky a tůně zarostlé rákosím. Hojná je v bažinatých oblastech, slepých říčních ramenech, v zatopených lomech a štěrkovnách, ale i poblíž lidských sídlišť, v parcích a zahradách s okrasnými jezírky, či v požárních nádržích

Sunday, January 29, 2006

Páření

probíhá hned po probuzení, samec si samici přidržuje zakusováním do krku. Samice rodí 4–15 živých mláďat zabalených v blanitých obalech. Tyto užovky se živí především jinými plazy (jsou herpetofágní), loví slepýše, ještěrky a často i jiné hady. Může pozřít i menšího jedince vlastního druhu, nepohrdne však ani ptáčaty, či hlodavcem. Mezi její nepřátele patří hlavně dravci, ježek, kunovité šelmy, ale i volně chované slepice. Nemalou roli na hustotě populace má zřejmě i její kanibalismus a zabíjení lidmi, kteří si ji spletou se zmijí obecnou. Silně ohrožený druh (SO).

Saturday, January 28, 2006

Způsob života

Drobnější, štíhlá, oviviparní užovka s denní aktivitou, dorůstající jen do 50–70 cm. Bývá věrná jednomu místu, na kterém se sluní a z něhož se příliš nevzdaluje. Základní barva je hnědá až hnědočervená, samice jsou spíše šedé a hnědočerné. Samice mají šedočerné břicho, samci do žluta nebo do oranžova. Na hřbetě mají vzorování ze skvrn, které může někdy připomínat zmijí kresbu. Dává přednost pozemnímu způsobu života, i když výborně šplhá. Zimuje od října až listopadu do března až dubna, ve skalních rozsedlinách, pod kořeny stromů a v děrách po hlodavcích.

Thursday, January 26, 2006

Užovka hladká – Coronella austriaca austriaca (Laurenti, 1768

)

Rozšíření
Severní a střední Evropa, od Norska a Švédska po Španělsko a Portugalsko a na východ až po Malou Asii a Kavkaz. V ČR žije ostrůvkovitě a ne příliš hojně na několika lokalitách, i když její výskyt je relativně souvislý a rovnoměrný.

Biotop
Upřednostňuje suchá, řídce porostlá a k jihu exponovaná stanoviště, jako jsou úbočí hor, slunné stráně, staré kamenolomy, okraje lesů či lesních cest, a zarostlé haldy kamení. Nevyhýbá se příležitostně ani blízkosti lidských sídlišť (městské parky, zahrady). Osídluje především biotopy stepního a lesostepního charakteru, od 400 do 600 metrů n. mořem.

Wednesday, January 25, 2006

incerta

Tato forma je známa pod označením „incerta“ a lze ji pozorovat spolu se severní subspecií i na Moravě, kam proniká ze Slovenska. Má mnoho nepřátel, běžně se stává kořistí lišek, divokých prasat, kun a ježků. Z ptáků si na něm pochutnávají nejen volavky a čápi, ale i dravci a většina krkavcovitých. Mláďata jsou častou obětí zmijí a ropuch. Za normálních okolností je slepýš neobyčejně dlouhověký živočich a údajně se při dobré péči v teráriu může dožít až 35 let (J. Král 1969). Silně ohrožený druh (SO).

Tuesday, January 24, 2006

Probouzí se

na přelomu března a dubna (podle počasí a nadmořské výšky), a krátce nato se páří. Slepýši jsou oviviparní a samice může mít 10–15 mláďat, někdy až 26 mladých! (J. Moravec 1999). 7–9 cm mláďata přicházejí na svět v blanitých obalech, z kterých se osvobozují kroutivými pohyby. Potravou slepýšů jsou z větší části žížaly a slimáci, případně i různí členovci, larvy a červi. Vytváří dva poddruhy, z nichž nominotypický slepýš křehký severní (Anguis fragilis fragilis) je znám především v Čechách a na Moravě, zatímco slepýš křehký východní (Anguis fragilis colchicus) obývá hlavně Slovensko a je charakteristický svými modrými skvrnami různé intenzity, na hřbetě a na bocích.

Monday, January 23, 2006

Způsob života

Dorůstá velikosti až 45 cm, obvykle však mívá jen kolem 30 cm. Zbarvení je variabilní, zpravidla hnědé, s jedním, dvěma, nebo i třemi tmavými pruhy a modročerným břichem u samic, samci mívají břicho spíše břidlicově šedé, často se žlutavou kresbou. Někteří jedinci mají nádech spíše do žluta, jiní naopak přecházejí až do červenavého odstínu mědi. Není příliš teplomilný, na povrchu se objevuje spíše za soumraku nebo po teplých deštích, kdy pátrá po kořisti. V říjnu až listopadu vyhledává zimoviště, využívá opuštěných nor hlodavců a jen zřídka si úkryt vyhrabává sám. Často hibernuje hromadně, ale také s jinými druhy plazů i obojživelníků.

Sunday, January 22, 2006

Biotop

Od nížin, až po více jak 1000 metrů nad mořem, nejpočetnější populace však vytváří zhruba od 400 do 700 m. n. m. Obývá okraje lesů, polí, pasek a luk, ale také staré lomy a rumiště. Upřednostňuje mírně vlhkou krajinu s bohatou přízemní vegetací, jako jsou lužní louky, zahrady, parky apod., vyhýbá se zřejmě jen naprosto bezlesým biotopům a oblastem aridního charakteru.Dneska to bude velice kratke, ale slibuji, ze se zitra rozpovidam o zpusobu zivota plazu. Je to tim ze jsem pracujici clovek a tudiz mam na unavu narok...

Saturday, January 21, 2006

Slepýš křehký

– Anguis fragilis fragilis (Linné, 1758)
Rozšíření
Slepýš křehký je u nás rozptýlen celoplošně, tzn. že jeho výskyt je evidován prakticky z celého území státu. ČR leží uprostřed areálu jeho výskytu. Obývá téměř celou Evropu, mimo dalekého severu. Zasahuje až po Ural a severozápadní Asii. Chybí však na Krymu, v Irsku, na jihu Španělska a na některých ostrovech ve Středomoří.

Thursday, January 19, 2006

Biotop

Obývá slunné, ale vlhčí okraje listnatých lesů, skalnaté svahy kopců, zarostlé skalky a hromady kamenů, náspy silnic a železnic, ale i přehradní hráze. Lze ji zastihnout i na chemicky neošetřovaných vinicích, zříceninách hradů a polorozbořených zídkách, kde se ráda vyhřívá.

V červenci samičky snášejí do jamek v zemi 3–9 vajíček, z nichž se po několika týdnech inkubace líhnou mláďata. Ještěrka zední se živí hmyzem všeho druhu, pavouky, červy či housenkami, má celou škálu nepřátel, mimo jiné i některé druhy herpetofágních užovek. Kriticky ohrožená (KO).

Wednesday, January 18, 2006

Způsob života

Je to asi nejmrštnější naše ještěrka. Nejen že dokáže lézt téměř po kolmých stěnách, ale díky poměrně dlouhým nohám dokonce i výborně skáče. Zbarvení je značně variabilní, ale převládá hnědá barva s výrazným síťováním, samci mají nápadněji zbarvené a sytější břicho, většinou s černými skvrnami. Dorůstá okolo 20 cm. Zimuje jen krátce a dokonce je zdokumentováno, že v příznivějším klimatu na jihu Evropy nemusí hibernovat vůbec. Samečkové jsou silně teritoriální a na jaře mezi sebou svádějí drsné boje, při kterých ztrácejí ostražitost a nechají se snadno polapit. Páří se v květnu.

Tuesday, January 17, 2006

Ještěrka zední

– Podarcis muralis muralis (Laurenti, 1768)

Rozšíření
Západní, střední a jižní Evropa, zasahuje až do západní Asie. Žije především na několika teplých lokalitách na Slovensku, v ČR je k zastižení ojediněle na Moravě či ve Slezsku a to pouze při hranicích se Slovenskem. Malá, ale zdá se že stabilní populace žije na několika vápencových lokalitách Štramberského krasu (360–500 metrů n. mořem).

Sunday, January 15, 2006

Po 70–90

denní graviditě samice rodí 4–10 vyvinutých mláďat v blanitých obalech, které hned po narození opouštějí. Bylo však zjištěno, že za určitých okolností může tato ještěrka klást i vejce. Živí se tak jako ostatní ještěrky hmyzem a jeho larvami, pavouky, červy, či mouchami. Zimní úkryty (podzemní díry, kořeny stromů, trouchnivějící pařezy) vyhledává na přelomu září a října, v teplejších oblastech a nížinách dokonce až začátkem listopadu. Kromě tradičních nepřátel, ohrožují její mláďata také mladé zmije a větší druhy střevlíků. Silně ohrožený druh (SO).

Friday, January 13, 2006

Biotop

Vyhledává především lesy a lesní okraje, paseky, rašeliniště, ale i křovinaté zarostlé břehy potoků, apod. Suchým oblastem se vyhýbá. Je obyvatelem hlavně vyšších nadmořských výšek (nejhojnější je od 400 m. n. m. výše), lze jí zastihnout i poměrně vysoko v horách.
Způsob života
Vzhledem k chladnějšímu prostředí v němž žije, je tato ještěrka oviviparní (vejcoživorodá). Měří 15–18 cm. Samci i samice jsou přibližně stejně zbarveni, samci jsou snad jen více kontrastnější a mají žluté až žlutooranžové břicho s černými skvrnkami. Zimoviště opouští časně, často už koncem února a vyhledává slunná stanoviště, aby se vyhřála. Páření probíhá v dubnu a květnu. Samci jsou mírumilovní a často se jich vyhřívá blízko u sebe hned několik.

Thursday, January 12, 2006

Ještěrka živorodá

– Zootoca vivipara vivipara (Jacquin, 1787)

Rozšíření
Obývá prakticky celé území naší republiky, od nížin až po horské oblasti. Nemá příliš vyhraněné nároky na biotop a v Karpatech zasahuje až do 2400 metrů nad mořem. Vyskytuje se od severního Španělska až po Mongolsko, směrem na jih do Bulharska. Ve Středomoří však chybí. Na severu zasahuje až po Barentsovo moře a Severní ledový oceán, což jí činí snad nejseverněji zasahujícím plazem vůbec.

Tuesday, January 10, 2006

Způsob života

Jde o ještěrky s denní aktivitou, milující slunění, dokáží se vyhřát až na teplotu přes 33 °C. Zimují od října do dubna v děrách, skalních rozsedlinách či v kamenných zídkách. Po opuštění zimoviště a prvním svleku se zbarvují do nádherně sytě zelené, samcům se navíc zbarvuje hrdlo do temně modra až modrofialova. Po drsných bojích samců o teritoria a následném páření kladou samice do vyhrabaných jamek 5–20 vajíček, z nichž se po 70–90 dnech líhnou malé hnědožluté ještěrky, zbarvující se do zelena, až když dosáhnou pohlavní zralosti. Ještěrka zelená dorůstá až do velikosti 40 cm, živí se podobně jako předešlý druh hmyzem, případně plži, menšími ptačími vejci a ráda zhltne i mláďata jiných druhů ještěrek. Také tento druh má mnoho nepřátel, dravými ptáky, ježkem a kunou počínaje a chemickými postřiky konče. Je kriticky ohrožená (KO).

Sunday, January 08, 2006

Ještěrka zelená

– Lacerta viridis viridis (Laurenti, 1768)

Rozšíření
Ještěrka zelená je teplomilný druh, vyskytující se u nás jen v nejteplejších oblastech středních a severozápadních Čech a jižní Moravy. Je obyvatelem především nížin, jen ojediněle je k zastižení ve výšce nad 800 metrů nad mořem. Vyhledává stanoviště lesostepního charakteru. Obývá teplejší oblasti Evropy, od severního Španělska až po Rusko a směrem na jih až po Sicílii.

Biotop
Vyhledává teplá, vlhká, ale prosluněná údolí či kaňony, např. zarostlé skalnaté břehy potoků a řek, okolí křovinatých cest, okraje teplých lesů, zarostlé skály, opuštěné lomy, chráněné pastviny, vinice apod. Většina lokalit se nachází ve výškovém rozmezí 200–350 metrů nad mořem.

Friday, January 06, 2006

Na

přelomu září a října přestávají přijímat potravu a vyhledávají zimoviště - různé pukliny v půdě, komposty apod., mladé ještěrky zalézají do zimovišť asi o 14 dnů později. Mezi její nepřátele patří především dravci, vrány, ťuhýci a kosi, také ježci, toulavé kočky, dokonce i volně chované slepice. Největší hrozbou je pro ní ale používání herbicidů a pesticidů. Je zařazená mezi silně ohrožené druhy (SO).

Wednesday, January 04, 2006

Poté

samice nakladou 5–15 vajíček a zahrabou je do půdy, asi 10 cm hluboko. Inkubace vajíček trvá přibližně dva měsíce. Mláďata se živí podobně jako adulti hmyzem, jen přiměřeně drobnějším. Dospívají přibližně ve druhém roce života. Tato ještěrka dorůstá do velikosti 20–24 cm, v teplejších jižních krajích ještě o něco více. Samcům se v době páření zbarvují boky do nádherně zelené, zatímco samice zůstávají trvale skvrnitě hnědé (tzv. pohlavní dimorfismus).

Monday, January 02, 2006

Způsob života

Ze zimního spánku se probouzí už v polovině března, v závislosti na počasí. Aktivuje především ve dne, jen za výjimečně parných dnů vylézá až za soumraku. Živí se drobným hmyzem, nepohrdne ale i vajíčky či mláďaty jiných ještěrek. Ráda se vyhřívá na osluněných místech, jako jsou kameny, různé zídky nebo klády. Po lítých soubojích samců se v dubnu až v květnu páří, zvířata zůstávají spojena asi tři až pět minut.

Biotop

Upřednostňuje sušší osluněná místa, s nepříliš hustou vegetací a s možností úkrytu. U nás jí lze zastihnout na mnoha různých místech s podobným prostředím, jako jsou železniční náspy, lomy a pískovny, staré zahrady, parky a hřbitovy, ale i skládky a rumiště. Zasahuje také do měst, kde vyhledává především parky, zahrádkářské kolonie, případně klidnější vilové čtvrti. Často jí lze spatřit i na zanedbaných plochách větších průmyslových objektů či továren. Vzhledem k její přizpůsobivosti není vzácností, že sdílí společný biotop i s jinými druhy plazů.