Claudrin to nevěděl jistě, ale podle všeho nebyli Pozemš¬ťané jediní, kdo objevil Mechanicu.
Nebo že by byl kurz vřetenovité lodi čistě náhodný?
Tolik náhod najednou se nemohlo stát.
Claudrin se tedy rozhodl, že Rhodanovi o tom setkání poví. Možná, že by se kurz cizí lodi dal ještě zpovzdálí sledo¬vat.
„Nebudete mi věřit," řekl Gucky a zatvářil se přitom roz¬pačitě, „ale mám hlad."
Ras a Tako seděli před ním na holé kovové podlaze. Af¬ričan bez přemýšlení přikývl.
„Budeš se divit - ale já taky. I když si myslím, že naše těla s uloženým tukem pár týdnů vystačí."
„Možná, ale co můj žaludek?" odporoval Gucky. „Třeba ale už ani žádnej nemám."
„Malé zmenšení mu nemůže uškodit," usmál se Tako. „Protože jsi vegetarián, ta dieta ti půjde lip než nám."
„To není dieta, ale hladomor," bránil se Gucky. „Nejdřív nás vykrmujou a teď zas upínej opak. Rád bych věděl, kdy už budeme konečně na Arkonu."
Od změny kurzu Sklizňové lodi mezitím uplynuly celé dva dny. Prováděla pravidelné transice. Občasné telepatické spojení s Betty Toufryovou trojici teleporterů prozrazo¬valo, jaké pokroky ve směru k Arkonu provádějí.
Zatím vše probíhalo podle plánu.
Gucky se protáhl.
„Už mám toho válení dost. Prohlídnu si tu kocábku."
Ras měl určité pochybnosti.
„Co když robot nebude souhlasit? Nechceš se ho nejdřív zeptat?"
„Proč? Však on se ozve, kdyby se mu něco nelíbilo. Mož¬ná, že najdu něco k jídlu."

Jefe Claudrin si poposedl a zamračeně sledoval monitor.
Zjistil, že to není hvězda. Muselo se jednat o kosmické tě¬leso, s jehož drahou musela dříve nebo později IRONDUKE kolidovat. Ukázalo se, že to je loď, a že nemá obvyklý kulovitý, nýbrž vřetenovitý tvar.
Kosmická loď?
Tady v bezhvězdné pustině vesmíru mezi málo známými galaxiemi?
Claudrin začínal chápat, že se octl na prahu objevu, jehož dosah může být obrovský. Rychlost cizí lodi se pohybova¬la nad rychlostí světla. Takže lineární pohon!
Kdo jej znal a ovládal kromě Pozemšťanů a Druufů? Jaký pilot seděl v lodi? Jak vypadal?
Plukovník Claudrin si otřel pot z čela a klesl zpátky do křesla. Přemýšlel, jestli má nějak reagovat. Každopádně by to měl hlásit Rhodanovi. Jenže úkol záchrany Arkonu II byl prvořadý. Kromě toho se vřetenovitá loď začala nyní vzda¬lovat. Zřejmě už zaznamenala blížící se kulovitou loď a chtěla se stáhnout do bezpečí.
Jefe Claudrin si povzdechl.
Takhle člověk propásne životní šanci! Jenom proto, že musí poslouchat původní rozkaz.
Cizí loď se ztratila stejně rychle jako se objevila. Zmize¬la. v nicotě a Claudrin neměl čas ani možnost ji pronásle¬dovat. Loď se mu ztratila z očí a zanechala po sobě řadu ne¬vyslovených otázek.
Zůstalo umírající slunce Outside a stále rychleji se blíži¬lo.
O dvě hodiny později kroužil Jefe Claudrin kolem sousta¬vy rudého slunce. IRONDUKE čekala na rozkaz. Její hypervysílačka byla na příjmu.

Gucky se uvolnil

z neznámého sevření, zamrkal na, své přátele a teleportoval do strojovny. Sotva se tam zjevil, hned navázal spojení s Betty:
„Robot přijal signály vaší vysílačky. Opravím spojení stro¬jovny a velínu. Sledujte let lodi a zaútočte pouze v přípa¬dě, že by neletěla na Arkon. Je to jasný?"
„Všecko je jasný, Gucky. Hodně štěstí!"
Více než padesát tisíc světelných let od hvězdokupy M 1 3 se vznášelo osamělé, rudé, téměř pohaslé slunce v bezhvězdném prostoru. Kolem něj kroužily tři mrtvé planety, ze kterých pouze ta druhá prokazovala stopy dávno vymřelé civilizace. Nikdo o téhle civilizaci dosud nic netušil, dokud její stopy nenašli Pozemšťané. Slunce nazvali Outside a pla¬netu Mechanica.
Mechanica byla mateřským světem bytostí, které před svým zánikem vyslaly do vesmíru tři speciální lodě pro vysev a sklizeň životodárného mechu. Pak ale došlo k zá¬vadě na centrální vysílačce, Sklizňová loď se proto ztratila a civilizace vymřela.
Po ještěrčích bytostech zůstala pouze planeta robotů Me¬chanica.
Už neznamenala žádné nebezpečí, pokud se nepočítalo s narkotickými děly, která zbyla po souboji s Rhodanovou flotilou.
Kromě toho docházelo na této planetě k silné korozi a ná¬sledným závadám strojů.
Plukovník Jefe Claudrin na tomto faktu stavěl, když na pa¬lubě obřího lineárního křižníku IRONDUKE nabral směr k Outside.
Plukovník seděl v křesle, a jeho loď nabírala rychlost mno¬honásobku rychlosti světla. Na čelním monitoru viděl cílo¬vou hvězdu. Rychle se blížila. Ostatní slunce nalevo a na¬pravo je míjela, měnila se v protáhlé světelné čáry a ztrácela se v anonymitě vesmíru.
Rudá hvězda se však zvětšovala.
A najednou tu byla druhá hvězda!
Zničehonic se vynořila, jako by se právě probudila k ži¬votu. Byla maličká, bílá a plula těsně vedle rudého slunce.
Hvězda, která plula?

Rabotax

udal časový termín, který nebyl příliš jasný, ale naznačoval, že se to stalo nedávno. Gucky náhle vytušil souvislosti. Zmocnila se ho nová naděje.
„Můžeš mi sdělit souřadnice nové sklizňové planety?"
„To by bylo příliš složité. Ale mohu ti ukázat směr. Podí¬vej...!"
Na obrazovce se objevil vesmír. Konstelace vypadala cize a neobydlené, ale Azgosovu planetu bylo možné poznat. Vy¬cházel z ní zářivý paprsek, který směřoval někam tam, kde ležel i Arkon. Gucky vytušil, že se Rhodanův trik zdařil. Navenek zůstal klidný, když odpověděl: „Tak tedy dobrá - já souhlasím. Nejdřív splníš svůj úkol. Opravím spojení mezi tebou a strojovnou."
Rabotax na to nezareagoval nijak emotivně.
„Tví dva přátelé zůstanou pod vlivem ochromujícího zá¬ření, dokud neodstartujeme."

„Pokud je tedy nějaký svět obydlen a byl navštíven Výsevnou lodí tvých Pánů, musí se konat sklizeň?"
„Ano, protože jinak jsou ohroženy jiné civilizace."
„Tedy dobrá. My víme, že na jednom vzdáleném světě mělo už dávno dojít ke sklizni a že tam obyvatelstvo trpí. Každá minuta, kterou tady setrváváš, je ohrožuje stále více. Tato planeta, které říkáme Azgola, není obydlena. Rozumíš mi?"
„Mám prioritní úkol."
„I když jiný svět zahyne?"
Pauza.
Robot odpověděl teprve za chvíli.
„Když nebudeš aktivovat můj pohon, nemohu ti pomoci."
„Poletíš k planetě, ke které tě navedu?"
„Ne, to nemohu. Přeruším zdejší činnost, ale jenom pro¬to, abych vyplnil rozkaz Pánů. Nemám jinou možnost než poslouchat velitelské impulzy."
Gucky zbystřil.
Velitelské impulzy? Vysílání Pánů?
„Tys dostal rozkaz?"
„Od Pánů - ano!"
„Kdy?"

„A co se nám pak stane?"

„Odvezu vás ke svým Pánům, jakmile splním svůj úkol."
„Vyloučeno!"
„Pak zemřete."
„Nemůžeš věčně kroužit nad Azgolou."
Uplynulo několik minut, pak teprve Rabotax pokračoval:
„Jak jste se dostali na loď? Ovládáte transport v páté di¬menzi. Logický důsledek: můžete zmizet, kdy se vám za¬chce. Proč to neuděláte?"
„Taky máme otázku: existuje nějaký zákon, který zaka¬zuje škodit organickým bytostem při vysévání mechu?"
Odpověď byla jednoznačná.
„Pro pěstování výtrusů je zapotřebí najít vhodné světy a ty bývají většinou obydlené. Jejich obyvatelé však nedokáží regulovat příjem živin jako my. Ale já vždycky dorazím včas a sklízím. Nebezpečí je pak odstraněno. Ano, takový zákaz existuje."
Gucky si oddechl. Věděl, že se robot musí držet zákonů ať chce nebo nechce.

Byla tu závada, kterou musel rychle odstranit!
Způsobil ji ten malý cizinec.
Rabotax okamžitě vyslal obrazový přenašeč. Už jednou se s podobnými bytostmi setkal, ale tenkrát neznamenaly žádné nebezpečí. Tyhle však byly jiné. Měly schopnosti, které ho varovaly.
Muselo být odvysíláno mnoho obrazů, než ho zajatci po¬chopili. Ale když se tak konečně stalo, Rabotax energicky požadoval:
„Okamžitě aktivujte spojení strojovny s velínem!"
„Zase se hlásí, já ho slyším!"
Betty se ulevilo, dokonce se letmo usmála. Rhodan a Bul¬ly si oddechli.
„Žijí!"
„Ano, žijí. Gucky tvrdí, že byli paralyzováni. Ale pomo¬cí nějakého přístroje se dorozuměli s robotem, který poža¬duje opravu agregátů. Co mám odpovědět?"
Rhodan zamumlal: „Naši tři teleporteři byli odhaleni. Už nemá význam hrát si na schovávanou. Dorozuměli se s ním? Výborně, tak ať mu Gucky dá nějaké podmínky, než to opra¬ví."
Betty přikývla.
„Slyšíš, Gucky? Nejdřív podmínky, pak opravit! Ano? Jaké podmínky?"
Tázavě pohlédla na Rhodana^a pak si správně vysvětlila jeho pokrčení ramen. „Jakékoliv! Pokus se získat čas!"
Rozmluva mezi Guckym a Rabotaxem III trvala ve skuteč¬nosti velmi dlouho. Na několik vět potřebovali celé hodi¬ny.
„Takže ty dokážeš aktivovat pohony?"
„Vyřadil jsem je z provozu, tak je dokážu zase zapojit."
„Udělej to!"

Guckyho domněnka se potvrdila ve chvíli, kdy přes ob¬razovku přelétly barevné šmouhy a utvářely se v obrazy. Ale co to bylo za obrazy? Najednou viděli docela obyčejnou místnost s nábytkem, židlemi, stolem - a televizorem jako na Zemi. Přesně takový měl Gucky ve svém bungalovu na břehu jezera Gošun.
Gucky zíral, když nad hladinou jezera vyvstal prales - af¬rická džungle. A těsně vedle ní typická japonská krajina s rozkvétajícími třešněmi.
Pak se barvy znovu rozplizly a utvořily nový obraz.
Vesmír!
Mezi hvězdami plula loď. Podle tvaru to mohla být Sklizňová loď. A pod ní se objevila planeta - Azgola! Přesně v tu chvíli Gucky začínal chápat.
Rabotax III zapomněl na vetřelce. Ozval se mu totiž hlav¬ní přijímač, protože se hlásila centrála Pánů.
Rabotax III zachytil a uložil přicházející informace a roz¬kazy a potvrdil příjem. Protože však Rhodan neměl odpo¬vídající přijímač, signály o potvrzení příjmu nezachytil.
Vysílání se třikrát opakovalo, a pak byl konec.
Rabotax si uvědomoval, že jeho práce tady skončila, i když ještě nebyla u konce. Nenáleželo mu přemýšlet o smyslu roz¬kazů. Nový cíl byl jasný, souřadnice byly uloženy.
Vydal strojovému šéfinženýrovi rozkaz, aby přidal na vý¬konu a nabral rychlost světla. Souřadnice budou následovat.
Ale nic takového se nestalo.
Agregáty uvnitř lodi zůstaly němé.
Loď nadále sbírala úrodu a nic jiného ji nezajímalo.
Rabotax zopakoval rozkaz, přestože věděl, že na něj loď už jednou nereagovala.