Rozšíření:

Severní a střední Evropa od Nor-
ska a Švédska až po východní Španělsko
a Portugalsko, na východ po Malou Asii
a Kavkaz.
Prostředí: Otevřená a slunná krajina boha-
tá na úkryty, např. světlé lesy, vřesoviště,
zarostlé haldy. Slunná místa na úbočí hor
a okraje lesních a polních cest. Užovky
hladké často obývají malé biotopy upro-
střed kulturní krajiny. Místy žijí i uprostřed
lidských sídlišť.

U nás je tento druh hada místy ještě dos-
ti hojný v nižších polohách.

Užovka hladká Coronella austnáca

Znaky: Poměrně
drobná silná užov-
ka se štíhlou zašpi-
čatělou hlavou té-
měř neodlišenou
od krku, malýma
očima s kulatou
zornicí, hladkými
šupinami a dlouhým ocasem. Základní
barva hřbetu a boků samců je hnědavá až
červenohnědá, základní barva samic je
šedá až hnědočerná. Kresbu hřbetu tvoří
většinou drobné tmavé skvrny nebo tečky,
které mohou zčásti splývat do nezřetel-
ných podélných pruhů. Po stranách hlavy
se táhne hnědavý proužek od nozder přes
oko až na krk. V zadní části hlavy a v týlu
je nápadná tmavá vzadu uprostřed vykro-
jená skvrna. Sameček má břicho červe-
nohnědé až oranžové, samička šedé nebo
šedočerné. Obě pohlaví mohou mít břicho
slabě skvrnité. Celková délka je různá,
zřídka přes 60-70 cm, místy však též jen
52 cm.

Potrava:

Na kořist, hlavně na ryby, řidčeji
na ve vodě žijící obojživelníky, číhá užovka
pod hladinou a pod vodou ji také proná-
sleduje. Po rybách chňape bleskurychle
a pevně je uchopí drobnými, jako jehla
ostrými zoubky. Malou kořist vzápětí poly-
ká, větší vynáší na břeh. Vyrušíme-li užov-
ku při přijímání potravy, kořist vyvrhne
a prchá zpět do vody.
Všeobecně: K nepřátelům, živícím se těmi-
to hady, patří kuny, vodní ptáci a dravci,
mladé užovky loví skokani zelení. Několik
málo izolovaných nalezišť na území Ně-
mecka je silně ohroženo. Existenci těchto
vodních hadů ohrožuje neustále stoupající
lodní a rekreační doprava, koupaliště
a kempinky i úpravy břehů rok od roku víc
a víc. Nesníží-li se nároky člověka na pří-
rodu na únosnou mez, nebude moci užov-
ka podplamatá v Německu už přežít.

Tato užovka je ještě více vázána
na vodu než užovka obojková nebo maur-
ská. Plave vytrvale a obratně se potápí,
většinou v mělké vodě při pobřeží. Ačkoli
plave dobře na hladině, zdržuje se často
pod vodou. Čile proplouvá a pak čeká
často po několik hodin -takřka bez pohy-
bu mezi kameny na dně nebo ve vodním
rostlinstvu. Aby se nadechla, vystrkuje
v pravidelných intervalech nad hladinu
pouze hlavu. Vodu opouští často pozdě
v noci a ukrývá se na souši. K páření do-
chází na souši brzy po opuštění zimniho
úkrytu a probíhá jako páření užovky oboj-
kové, neseskupuje se přitom však tak vel-
ký počet hadů. Když vyhledávají samice
vhodné místo pro nakladení vajíček, vzda-
lují se často až 1000 m od vody, která je
jejich domovem. Snůšku 5-25 vajíček
s kožovitým obalem klade samice pod tle-
jící rostliny, do trouchu hnijících pařezů,
pod kameny nebo do vlhké půdy. Z vajec
vylíhlá mláďata měří 22-24 cm. Nejsou
nijak výrazně zbarvena.

Prostředí:

Užovka podplamatá žije hlavně
při pomalu tekoucích řekách s mělkými
kamenitými břehy a okolní bohatou vege-
tací i u rostlinstvem zarostlých jezer a ryb-
níků nižších poloh s bohatou obsádkou
ryb a rákosem porostlými okraji.
Způsob života: Značně teplomilná užovka
podplamatá je aktivní při dostatečně vy-
soké teplotě ve dne i za deštivého počasí.
Sluní se obvykle těsně u vody nebo na vět-
vích křovin splývajících do vody i na se-
šlapaném rákosí. Když se dostatečně vy-
hřála a dosáhla "provozní" teploty, vniká
do vody.

užovka podplamatá Natnr tessellata

Znaky: Středně vel-
ká štíhlá užovka
s podlouhlou úzkou
hlavou, velkýma
očima s kruhovitou
zornicí, zřetelně ký-
lovitými šupinami
a dlouhým ocasem.
Hřbet je šedý, olivově šedý nebo hnědavý,
zřídka i černavý. Kresbu tvoří větší počet
více či méně zřetelně v pruhy spojených
tmavých skvrn, někdy tvořících příčné pru-
hy. Na bělavém, žlutavém nebo slabě čer-
veném břiše jsou černé skvrny. Celková
délka je 75-90 cm, zřídka 100 cm nebo
ještě více.
Rozšíření od západní části Středomoří
a jižní Evropy až po západní a střední Asii.
V Německu jsou zbytky populací na Rýně,
Mosele Nahe a Ahře. Izolovaný výskyt na
Labi u Míšně už neexistuje. Na území Čes-
ké republiky je méně hojná než užovka
obojková.

Pozoruhodný

způsob chování je "stavění se mrtvým",
kterého ohrožení hadi někdy používají: do-
posud čilý had najednou v lidské ruce
ochabne, otevře tlamku, nechá z ní viset
malátně jazyk a stočí zornice ke spodnímu
okraji oka. V tomto stavu s ním můžeme
pohybovat po zemi sem a tam, aniž by ná-
sledovala jakákoli reakce. Ponecháme-li
hada úplně v klidu, zůstává přesto po del-
ší čas malátně ležet, brzy se však "zotaví"
a čile uprchne. Užovky obojkové svlékají
pokožku během roku několikrát. Přibližují-
cí se svlékání poznáme podle matného
zbarvení hada a zakalených očí. Začíná
tak, že užovka otírá hlavu o různé před-
měty, a tím strhne kůži na horní nebo dol-
ní čelisti. Potom se protahuje mezi kořeny
a křovím a svléká starou pokožku.

Hlavní příčinou je zřizování plováren na
mnoha malých rybnících, vodní sporty, ni-
čení rákosin v jezerech i vysoušení vod
a bažinatých oblastí. Když užovka vyhle-
dává potravu, plaší svou hlavní kořist, žá-
by. Had reaguje hlavně na pohyb a pozná
před sebou nehybně sedící žábu teprve
tehdy, když prchá, nebo když se jí dotkne
jazykem. Do kořisti se bez váhání zakous-
ne v kterémkoli místě a polyká ji zaživa
buď hlavou napřed, nebo odzadu.
Když člověk zažene užovky obojkové do
úzkých, stočí se do "talíře", roztáhnou žeb-
ra, a tím silně zploští tělo. Přitom mohou
poněkud nadzdvihnout přední část těla,
hlasitě syčet, rychle kmitat jazykem a vy-
rážet proti rušiteli s otevřenou tlamkou.
Uchopíme-li hada přesto do ruky, pokouší
se vykroutit, komíhá tělem a přitom často
vypouští z análních žláz bílou, odporně
páchnoucí tekutinu, jejíž zápach dlouho
ulpívá na rukou i na·oděvu.

Potrava:

Užovka obojková se živí hlavně
skokany hnědými a zelenými, požírá však
pravidelně i rosničky, ropuchy a čolky
a nezřídka i ryby (malé kapry, karasy,
hrouzky atd.). Je pravděpodobné, že se vy-
hýbá jen kuňkám a z ocasatých obojživel-
níků mloku skvrnitému.
Všeobecně: Užovky obojkové jsou kořistí
mnoha živočichů. Jejich snůšku mohou
zničit krysy a mravenci, čerstvě vylíhlé
užovky loví střevlíci, skokani skřehotaví
a ryby. Malí i velcí hadi bývají kořistí ježků
a kun. Loví je i mnozí ptáci jako volavky,
potáplice, čápi, káně a luňáci, orlíci, hav-
ranovití i drozdi a kosi. Velmi úspěšným
ptákem, lovícím užovky, je orlík tříprstý,
jehož potravou jsou v jižní Evropě právě ti-
to hadi. Je pozoruhodné, že byl několikrát
pozorován i vrabec domácí, když zabíjel
čerstvě vylíhlé užovky obojkové. Všichni
tito nepřátelé nemohou však početní sta-
vy užovek vážněji ohrozit. I když se tento
had ještě mnohde vyskytuje ve velkém
množství, i on na mnoha místech mizí.

Spáření hadi zůstá-
vají zpravidla spojeni po delší čas. Objeví
li se nebezpečí, nejsou schopni hned
spojení přerušit a nemohou proto uprch-
nout. Oba se pokoušejí uniknout různým
směrem, nakonec obvykle přetáhne větší
samice samce na svou stranu. V červenci
nebo v srpnu kladou samice vajíčka. Ke
kladení vyhledávají s oblibou zvláště hro-
mady tlejícího listí, rákosu nebo pilin. Na
obzvlášť vhodných "líhních" se může ob-
jevit několik, někdy i velký počet hadů.
Jsou známa místa, kde je možno pozoro-
vat na omezeném prostoru neuvěřitelné
množství vajíček. V Mecklenburské je-
zerní pánvi bylo ve sklepě s pilinami nale-
zeno v letech 1965-1966 najednou
3500-4000 vajíček. Zpravidla klade jed-
na samice asi 30 vajec, jsou však známé
i snůšky se 73, 96 a dokonce se 105 vej-
ci. V přírodních podmínkách se mláďata
líhnou po 60-75 dnech. Tehdy jsou dlou-
há 15-22 cm a už stejně zbarvena jako
hadi dospělí.

V biotopech, kde je ta-
to užovka velmi hojná, bylo napočítáno při
jedné samičce až 20 samců, připravených
k páření. V takovém množství si mohou
samci navzájem tak překážet, že se žád
nému z nich páření nezdaří. Nezřídka sa
mička z tlačenice rozčilených samečkú
unikne. Když samci zjistí, že je samice
pryč, začínají se rozlézat po okolí. Když ji
zase objeví, začnou se o ni znovu ucházet.
Každý sameček se snaží dostat se po bok
samice nebo na její hřbet. Když se koneč-
ně jednomu z nich podaří zaujmout žáda-
nou pozici a dosáhnout spojení, snaží se
silnější samička osvobodit a přitom odta-
huje s sebou samce.

Prostředí: Užovka obojková žije zvláště
hojně při jezerech, rybnících a malých tů-
ních obrostlých rákosem a jinými rostlina-
mi, vyskytuje se i v bažinatých oblastech
a často obývá i suché pískovny a lomy. Ži-
je hlavně v nížině, vystupuje však místy
vysoko do hor, kde může být nalezena
i v nadmořské výšce 2400 m.
Způsob života: Užovka obojková je aktivní
výhradně za dne, za soumraku se stahuje
do úkrytů, kde stočena odpočívá. Časně
zrána opouští - ještě ztuhlá nočním chla-
dem-svoji skrýš, aby se vydatně slunila.
Je aktivní zvláště za dopoledních a odpo-
ledních hodin. V období velkého poledního
vedra se skrývá. Za teplých letních večerů
však může být aktivní i po západu slunce.
Je velmi pohyblivá a čilá nejen na souši,
ale také výborně plave a potápí se. K zim-
nímu odpočinku se zahrabává koncem zá-
ří až začátkem října do zvířecích podzem-
ních nor, do přírodních dutin nebo pod
pařezy a do skulin ve skalách. Ve zvláště
vhodných úkrytech přezimuje často větší
počet, někdy i velmi mnoho užovek spo-
lečně. Úkryty opouští většinou koncem
března a zhruba od začátku května se pá-
ří. Obvykle se okolo jedné samice shro-
máždí více samců.

Její základní barva

je šedá v různých odstínech, zřídka i hně-
davá. Užovky obojkové mohou postrádat
jakoukoli kresbu, mohou mít na hřbetě
a na bocích černé skvrnky i světlé podélné
pruhy. Na hlavě je více či méně zřetelná
charakteristická kresba, kterou tvoří vza-
du po stranách hlavy pár bělavých, žlu-
tých či oranžových černě orámovaných
skvrn. Bělavé nebo žlutavé břicho je černě
kostkované. Celková délka samců je
70-75 cm, samic 85-90 cm, někdy i 150
nebo dokonce 200 cm.
Rozšíření užovka obojková žije po téměř
celé Evropě, v západní Asii a v severní
Africe. Nevyskytuje se v Irsku a na mnoha
středomořských ostrovech. Tento rozlehlý
areál obývá 9 poddruhů, lišících se navzá-
jem hlavně zbarvením.

V Německu i u nás, kde je tato užovka vel-
mi přísně chráněna, patří tento krásný vel-
ký a klidný had (kterého ve střední Evropě
pravděpodobně vysadili Římané) k nejuíce
ohroženým druhům plazů. Nepodaří-li se
účinně chránit lokality, kde se vyskytuje
a zabránit jejich přeměně v kulturní kraji-
nu, budou její stavy dále klesat, ačkoli je
přísně chráněná v celém areálu rozšíření.

Užovka obojková Natri,r natri;r

Znaky: Velká a sil-
ná užovka s ovál-
nou hlavou zřetel-
ně odlišenou od
těla a velkýma oči-
ma s kulatou zorni-
cí. Má na těle ná-
padně kýlovité
šupiny a dlouhý ocas.

K nepřátelům velkých užovek tohoto dru-
hu patří v první řadě divoká prasata, kuny
a draví ptáci. Nepřátelem drobnějších užo-
vek jsou ježci, krysy a větší druhy ptáků
(např. havranovití. Zcela malé užovky se
stávají kořistí menších ptáků, ťuhýků ne-
bo drozdů. Nejvýznamnějším nepřítelem
užovky stromové je však člověk. Mnohde
ji lidé dodnes ubíjejí a téměř všude ji loví
teraristé, zvláště velké exempláře, které
lze nalézt nejsnadněji. Proto se tento druh
může rozmnožovat jen nedostatečně
a místy vymírá. Stavy užovky stromové
ovlivňuje negativně i přeměna krajiny, je-
jímž důsledkem je úbytek většiny divo-
kých zvířat, mezi nimi i užovky stromové.

Když se k ní opatrně při-
blížíme, uprchne jen zřídka. Obvykle vy-
čkává, takže ji můžeme klidně pozorovat.
Dotkneme-li se jí, neprchá nijak nerozváž-
ně, ale pomalu zmizí. Ulovení hadi se mo-
hou ovinout pevně okolo ruky a kousat.
Podle bible přiměl pramáti Evu had k to-
mu, aby snědla jablko ze stromu poznání.
Proto je had v naší kultuře symbolem zla
a pokušení. Že i dnes mohou hrát hadi dů-
ležitou úlohu v křesťanských obřadech,
dokazují procesí s hady, provozovaná do-
dnes v Itálii, při nichž jsou sochy svatých
ověšeny hady. K tomu účelu jsou používá-
ny dobře šplhající druhy jako je užovka
stromová a pardálí. Pozemní hadi, jako
např. užovka obojková nebo štíhlovka žlu-
tozelená, se k tomu nehodí, protože se na-
hoře neudrží a plazí se na zem. Symbol lé-
kařství - hada ovinutého okolo hole
jednoho z bohů starých Řeků a Římanů,
zná kdekdo. Dnešní německý a starší čes-
ký název "užovka Aeskulapova" snad po-
tvrzuje názor mnohých zoologů, že tímto
hadem je právě užovka stromová.

Pak

užovka otevře dokořán tlamku, aby si
srovnala pružnými vazy spojené čelisti
znovu do správné polohy. Užovka stromo-
vá dovede nejen velmi obratně šplhat vy-
soko ve větvoví keřů a stromů, umí však
také vylézt nahoru po silných hrubých
kmenech. Přitom výhodně využívá drob-
ných výstupků, k nimž se přimyká svými
kýlovitými břišními štítky. Tímto způso-
bem se jí daří vyšplhat se téměř kolmo
vzhůru. Užovka stromová je skutečně klid-
ná užovka, která se v době své aktivity po-
hybuje většinou pomalu. Při hledání kořis-
ti prohledává i podzemí. Když přitom příliš
klesne teplota jejího těla, vyhledává slun-
né místo, aby se opět ohřála. Při slunění
se jen zřídka stáčí, většinou leží s tělem
prohnutým do lehkých záhybů nebo téměř
rovně nataženým.